Podle aktuální prognózy Evropske komise vykáže Česká republika za rok 2018 cca 3% růst a v dalších letech růst dále zpomalí až na 2,6 % v roce 2020. Růst v eurozóně se podle prognózy sníží z 2,4 % v roce 2017, což je nejvyšší hodnota za poslední desetiletí, na 2,1 % v roce 2018 a pak na 1,9 % v roce 2019 a 1,7 % v roce 2020. Jaké má naše i evropská ekonomika vyhlídky a jaká rizika hrozí?
foto: PixabayV roce 2017 podporovala růst a investice v ČR i v EU výjimečně příznivá globální ekonomická situace. Navzdory aktuálně větší nejistotě budou podle prognózy EK všechny členské státy díky silné domácí spotřebě a investicím růst v roce 2019 i nadále, ale pomalejším tempem. Pokud nedojde k větším otřesům, měl by hospodářský růst v Evropě zůstat nad potenciálem, měla by dále vznikat nová pracovní místa a nezaměstnanost klesat. Existuje tu však i více vzájemně propojených rizik nepříznivého vývoje.
Tempo růstu bude podle EK v Evropě tlumit rostoucí globální nejistota, mezinárodní napětí v oblasti obchodu a vyšší ceny ropy. Po letech intenzivního růstu zaměstnanosti jej pravděpodobně zbrzdí také skutečnost, že v některých členských státech se zpomalí růst trhu práce a více se projeví omezení na straně nabídky.
Faktory přispívající k růstu by měly být stále více domácího původu: výraznější růst mezd a fiskální opatření v některých členských státech by měly posilovat soukromou spotřebu. Lze rovněž očekávat, že podmínky financování a vysoká míra využití kapacity budou stále příznivé pro investice. V roce 2019 by se podle předpokladů měly poprvé od roku 2007 investice ve všech členských státech zvýšit.
S přihlédnutím ke všem těmto faktorům by měl hrubý domácí produkt (HDP) ve všech členských státech i nadále růst, tempo růstu však zpomalí a bude zřejmě o něco slabší, než se předpokládalo v létě.
Místopředseda pro euro a sociální dialog Valdis Dombrovskis, který je rovněž odpovědný za finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů, k tomu říká: „Všechny ekonomiky EU by měly letos i příští rok růst, což přinese více pracovních míst. Stoupá však vnější i vnitřní nejistota a rizika a to se začíná projevovat na tempu hospodářské činnosti. Musíme zůstat ostražití a ještě více pracovat na tom, abychom zvýšili odolnost našich ekonomik. Na úrovni EU to znamená přijmout konkrétní rozhodnutí o dalším posilování hospodářské a měnové unie. Na vnitrostátní úrovni je pak zjevně důležité vytvářet fiskální rezervy a snižovat zadlužení, ovšem zároveň je třeba zajistit, aby přínosy růstu pocítili i ti nejohroženější členové společnosti.“
Komisař pro hospodářské a finanční záležitosti, daně a cla Pierre Moscovici dodává: „Evropské ekonomice se daří dobře a tempo růstu zvolňuje jen pomalu. Tento trend bude podle prognózy pokračovat i v následujících dvou letech, přičemž nezaměstnanost nadále klesá na úrovně, kterých dosahovala naposledy v období před krizí. Veřejný dluh v eurozóně by se měl dále snižovat a schodek zůstane výrazně pod 1 % HDP. Vzhledem ke stále nejistějšímu mezinárodnímu prostředí musí tvůrci politik jak v Bruselu, tak i v členských státech usilovat o to, aby byla eurozóna dost silná a schopná řešit jakékoli problémy, jež před ní v budoucnu vyvstanou.“
Situace na trhu práce se v první polovině roku 2018 nadále zlepšovala a růst zaměstnanosti i přes zpomalení hospodářského růstu zůstal stabilní. Trvalý růst a provádění strukturálních reforem v některých členských státech bude podle analýzy EK nadále podporovat tvorbu pracovních míst. Nezaměstnanost by se měla dále snižovat, ale pomalejším tempem než v minulosti. Růst zaměstnanosti bude totiž tlumen stoupajícím nedostatkem pracovních sil a pomalejším hospodářským růstem.
Nezaměstnanost v eurozóně by měla v roce 2018 dosáhnout 8,4 % (finální čísla ještě nejsou k dispozici), v roce 2019 klesnout na 7,9 % a v roce 2020 na 7,5 %. V EU-27 by měla nezaměstnanost dosáhnout v roce 2018 cca 7,4 % a poté klesnout na 7 % v roce 2019 a dále na 6,6 % v roce 2020. To by představovalo nejnižší míru nezaměstnanosti, jež byla zaznamenána od začátku pravidelného sledování tohoto ukazatele každý měsíc od ledna 2000.
Pokud jde o inflaci, prognóza EK předpokládá, že zůstane během období prognózy mírná. V eurozóně by měla inflace v letech 2018 a 2019 činit 1,8 % a v roce 2020 zpomalit na 1,6 %.
V roce 2018 zvyšovaly inflaci rostoucí ceny ropy a silný kladný vliv srovnávací základny se očekává i v prvním čtvrtletí roku 2019. Jádrová inflace, která nezahrnuje ceny energií a nezpracovaných potravin, byla sice v roce 2018 relativně nízká, v roce 2020 se však zřejmě znovu stane hlavní hnací silou celkové inflace, a to v důsledku zvyšování mezd při napjaté situaci na trzích práce.
Schodek veřejných financí eurozóny podle prognózy v porovnání s HDP nadále klesá díky nižším výdajům na úroky. V roce 2019 se tento pokles poprvé od roku 2009 zastaví: Orientace fiskální politiky má být v roce 2019 mírně expanzivní a v roce 2020 pak v zásadě neutrální. Očekává se, že schodek veřejných financí eurozóny vzroste z 0,6 % HDP v roce 2018 na 0,8 % v roce 2019, načež v roce 2020 klesne na 0,7 %. Pokud jde o EU-27, vzroste schodek veřejných financí z 0,6 % HDP v roce 2018 na 0,8 % v roce 2019 a poté se v roce 2020 sníží na 0,6 %. Celkovým trendem jsou i nadále výrazná zlepšení v porovnání se situací před deseti lety (2009), kdy schodek dosahoval nejvyšší úrovně, a to 6,2 % v eurozóně a 6,6 % v EU.
Poměr dluhu k HDP by se měl v eurozóně i v téměř všech členských státech nadále snižovat, a to díky primárním přebytkům snižujícím zadlužení a pokračujícímu hospodářskému růstu. Očekává se, že míra zadlužení eurozóny klesne z 86,9 % HDP v roce 2018 na 84,9 % v roce 2019 a dále na 82,8 % v roce 2020. Nejvyšší úrovně přitom dosahovala v roce 2014, kdy činila 94,2 %. V EU-27 se má míra zadlužení snižovat z 80,6 % HDP v roce 2018 na 78,6 % v roce 2019 a pak na 76,7 % v roce 2020.
Výše uvedenou prognózu provází podle autorů vysoká míra nejistoty a řada vzájemně propojených rizik nepříznivého vývoje. Jestliže se některé z těchto rizik naplní, mohlo by to zvýšit i ostatní rizika a zesílit jejich dopad.
Přehřátí ekonomiky USA podporované procyklickou fiskální stimulací by mohlo vést k rychlejšímu růstu úrokových sazeb, což by mělo řadu negativních vedlejších účinků i v zahraničí, zejména na rozvíjejících se trzích, které jsou citlivé na změny kapitálových toků a mají dluhy denominované v amerických dolarech. To by mohlo zhoršit napětí na finančních trzích. Vzhledem k jejím silným obchodním vazbám a expozici bank by pak mohla být zasažena i EU.
Očekávaný nárůst schodku běžného účtu USA by rovněž mohl vést k dalšímu napětí v obchodních vztazích s Čínou. Tím by se vzhledem k míře zadlužení podniků a finanční nestabilitě mohlo zvýšit riziko nesourodé korekce v Číně. Případný nárůst napětí v oblasti obchodu by poškodil i EU, protože by ovlivnil důvěru na trhu a investice, a vzhledem k velké míře integrace EU do globálních hodnotových řetězců.
V rámci EU by se mohly pochybnosti o kvalitě a udržitelnosti veřejných financí ve vysoce zadlužených členských státech přenést do vnitrostátních bankovních sektorů, což by vyvolalo obavy ohledně finanční stability a zbrzdilo hospodářskou činnost. Přetrvávají i rizika v souvislosti s výsledky jednání o brexitu.
Ekonomové i nejrůznější analytici se vzácně shodnou v odhadu, že v roce 2019 růst ekonomiky České republiky, ale i celé...
