Největším problémem, který řeší téměř každá druhá firma, je zpronevěra neboli krádež majetku. Více než třetina se pak potýká se střetem zájmů. Plyne to z průzkumu KPMG na vyhodnocení efektivity řízení rizik podvodného jednání ve stovce společností regionu CEE ve střední a východní Evropě. Firemní opatření na detekci a prevenci těchto jednání jsou navíc nedostatečná a neefektivní.
Průzkum mezi více než stovkou společností ve střední a východní Evropě, který v průběhu dvou let posuzoval účinnost řízení rizik podvodného jednání, přinesl zajímavá zjištění. Nejčastějším přečinem, s nímž se potýká 40 procent firem, je zpronevěra majetku. Podvodná jednání se však neomezují jen na řadové zaměstnance a hmotný majetek společnosti. Mezi časté problémy patří také střet zájmů a využívání nezákonných výhod, s nimiž se již setkalo 37 procent firem.
„Jeden z klientů nás například požádal, abychom prošetřili případ podezření ze střetu zájmů u člena vedení dceřiné společnosti. Naše šetření skutečnost nejen potvrdilo, ale navíc prokázalo, že dotyčný propojení aktivně využíval k vlastnímu obohacování. Škoda na uzavřených nadhodnocených zakázkách nakonec představovala stovky tisíc eur,“ uvádí Maroš Holodňák, Director oddělení Forenzních služeb společnosti KPMG Česká republika.
Přitom by stačilo, aby společnost důkladně prověřovala vztahy mezi klíčovými zaměstnanci a dodavateli. „Takové chování by mělo být ve větších společnostech zcela samozřejmé, ušetří mnoho starostí a finančních výdajů,“ konstatuje Holodňák.
Dalšími riziky, kterým společnosti v posledních dvou letech dle průzkumu čelí, jsou korupce a úplatkářství, obsazování významných funkcí spřízněnými osobami nebo nedovolené využívání majetku společnosti, či přijímaní darů. A to i přesto, že většina dotazovaných firem uvádí, že má jasně stanovený etický kodex. Pravdou ale je, že kodex zaměstnanci mnohdy dobře neznají, v důsledku čehož dochází k jeho porušování.
Většina dotázaných společností také potvrdila, že má zavedeny mechanismy pro oznamování podvodného jednání. Povědomí respondentů o existenci a správném používání těchto mechanismů však bývá nízké, což může snižovat jejich účinnost. Pokud je ale společnosti dokážou správně využít, zvyšuje se pravděpodobnost, že odhalí podvodné jednání dříve, a omezí tak vzniklé škody. U řady dotazovaných se však tyto mechanismy jevily jako slabé. „Společnosti by měly zavést formální pravidla, která budou upravovat oznamování podvodného jednání a zvyšovat povědomí svých zaměstnanců o těchto pravidlech, a pravidelně své zaměstnance také školit a motivovat,“ doporučuje Holodňák.
Posouzení rizika podvodného jednání před započetím vztahu se třetí stranou nemají firmy standardizované. „Z výsledků našeho průzkumu vyplývá, že většina společností před tím, než vstoupí do obchodního vztahu, riziko takového vztahu posuzuje. Většinou se však jedná o omezené a neformální posouzení, které se zaměřuje především na finanční rizika, a abstrahuje od rizika podvodu, například ve formě fiktivní firmy nebo nastrčeného prostředníka,“ říká Maroš Holodňák a dodává: „Mnoho společností navíc pravidelně nepřezkoumává své vztahy se třetími stranami, a nemusí tak například zaznamenat střet zájmů u nového zaměstnance.“
