Nejvyšší kontrolní úřad vydal zprávu o tom, jak celní úřady v letech 2011 a 2012 vykonávaly takzvanou dělenou správu. K té dochází tehdy, když ten, kdo uložil pokutu, není zároveň oprávněn ji vybrat či vymáhat. V tom případě tato povinnost přechází právě na celní úřady, které pokuty vybírají, a v případě, že nejsou včas zaplaceny, také vymáhají. Výsledky kontroly NKÚ jsou smíšené.
Co NKÚ zjistil? Ročně šlo o více než půl milionu případů v hodnotě kolem 3 miliard korun. Největší část z nich tvoří na místě nezaplacené pokuty do dvou tisíc korun. Například v roce 2011 celní úřady evidovaly 639 tisíc případů za 2,9 miliardy korun. Vybraly a vymohly 457 tisíc z nich za celkem 2,6 miliardy korun. Zároveň v tomtéž roce odepsaly pro nedobytnost téměř 17 tisíc pohledávek v hodnotě přes 30 milionů korun.
Kontroloři prověřili na 206 případech, jak jednotlivé celní úřady postupovaly při vybírání a vymáhání pokut. V rámci těchto případů celníci vybírali pokuty a vymáhali nedoplatky na nich za celkem 23,9 milionu korun. Vybrat se jim podařilo jen 5,2 milionu korun.
Problematické bývá podle NKÚ vymáhání pokut především u cizinců. Jednotlivé celní úřady k tomuto problému navíc přistupují rozdílně. Třeba celníci v Plzeňském kraji zjišťovali u cizích státních příslušníků alespoň peníze na účtech, jejich kolegové v Ústeckém kraji prý jen poslali vyrozumění o pokutě a pak ji rovnou odepsali pro nedobytnost.
Kontroloři se zaměřili i na to, jak celníci vymáhají nedoplatky, které mají víc než tři měsíce po splatnosti. Zkontrolovali 134 případů a zjistili, že u více než třetiny z nich celní úřady nevyužily všech možností, které pro vymáhání měly. Třeba celníci v Plzeňském kraji si prý v katastru nemovitostí ověřili majetek firmy s dluhem téměř milion korun, ale o zřízení zástavního práva rozhodli až za další dva roky.
Na druhou stranu kontroloři konstatovali, že ti, kteří pokuty ukládají, předávají celníkům údaje o jejich splatnosti se značným zpožděním – u 73 % případů z kontrolovaného vzorku to bylo po více než 30 dnech, výjimkou ale nebyly ani prodlevy delší než dva roky. Obce navíc žádaly celníky o vymáhání prakticky nedobytných pohledávek či zanedbatelných nedoplatků v řádu stovek korun.
Chyby se ovšem vyskytují i jinde: NKÚ také kontrolou zjistil, že některé krajské veterinární správy SVS vybíraly v kontrolovaném období pokuty uložené podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), přestože kompetenci (příslušnost) k jejich vybírání neměly. SVS měla pokuty ukládané podle uvedených předpisů předávat ke správě placení obecnému správci daně.
Kontrola NKÚ také zjistila, že v některých případech dochází k tomu, že vybírání nákladů řízení uložených ukladatelem spolu s vlastní pokutou, odvodem apod., probíhá v jiném režimu než vybírání vlastního poplatku. Dochází tak k situacím, kdy například uloženou pokutu vybírá obecný správce daně/celní úřad, ale náklady řízení vybírá ukladatel. V rozhodnutí o uložení PP ukladatel uvádí pro úhradu pokuty číslo bankovního účtu celního úřadu a pro úhradu nákladů řízení vlastní bankovní účet. Pokud náklady řízení ukladatel nevybere, postupuje posléze tyto náklady k vymáhání rovněž celnímu úřadu. Tento postup představuje podle NKÚ zvýšenou administrativní náročnost.
V dělené správě v případě ukladatelů pokut/poplatků apod., kterými jsou obce, je podle NKÚ problematická otázka příslušnosti k vybírání a vymáhání PP. Vzniká otázka, zda je ke správě placení (vymáhání) příslušná obec, nebo obecný správce daně (celní úřad).
Určení, zda je konkrétní poplatek/pokuta apod. předmětem dělené správy, či nikoliv, je dle NKÚ zásadní, neboť zákonodárce stanovil pro výkon dělené správy určitá pravidla, která je nutné dodržovat za účelem realizace efektivního výkonu správy placení PP. Kontrola NKÚ zjistila, že v některých případech celní úřady a obce jakožto ukladatelé nepostupovaly jednotně při posuzování, zda je konkrétní suma předmětem dělené správy, či nikoliv.
Média takřka s železnou pravidelností přinášejí nové a nové kauzy, které na veřejnost vyplavují detaily o fungování veřejné správy v ČR....
