Možná jste slyšeli o teorii, podle které souvisí vznik evropského kapitalismu s reformací a protestantismem. Je ale možné, že souvislost tržní ekonomiky a náboženství je ještě mnohem užší.
Nejprve pro zopakování samotná teorie, s níž možná jako první přišel Max Weber, ale v té či oné podobě ji vyslovili i jiní. Protestantismus byl značně asketický, peníze se tedy spíše investovaly než utrácely. Navíc majetek získaný prací představoval pro lidi věřící v predestinaci tak trochu důkaz, že dotyčný patří k vyvoleným a čeká ho nebe. Zbohatnout tak bylo málem náboženskou povinností. Náboženská reformace od 16. století narýsovala v Evropě linii, která trvá i po sekularizaci. Není divu, že dodnes v Evropě prosperují především protestantské země (Nizozemí, Německo, severské státy a Velká Británie) a USA jsou zase bohatší než katolická Latinská Amerika.
Britský historik Nial Ferguson se v nově vydané knize Civilizace (Argo a Dokořán 2014) domnívá, že souvislost protestantismu a ekonomické prosperity je ještě mnohem hlubší. Tržní ekonomika a kapitalismus totiž vyžadují důvěru mezi smluvními stranami, a to může nejlépe zajistit společně sdílené náboženství. Což dle Fergusona samozřejmě rozhodně neznamená, že platí opačná kauzalita – kde je rozšířené náboženství, tam existuje i rozvinutý trh a ekonomika.
„Zatímco ostatní náboženství spojovala svatost s odříkáním se světských věcí (mniši v klášterech, poustevníci v jeskyních), protestantské sekty považovaly průmysl a šetrnost za projev nového druhu zbožnosti, charakterizované tvrdou prací.“ Nial Ferguson
Ferguson v této souvislosti upozorňuje na málo zmiňovaný průvodní jev čínského hospodářského zázraku. Budování kapitalismu v Číně probíhá v koevoluci s šířením křesťanství (ba i islámu; zde se zase dodává, že jeho expanze v Africe byla dána právě potřebami obchodníků – dálkovému obchodu nepřejí lokální kmenová náboženství).
Po genocidě kulturní revoluce je prostě těžké věřit, že vám za objednané zboží zákazník také zaplatí, namísto aby vás obral a zastřelil. Na pomoc státu a jeho schopnost vynutit pravidla příliš spoléhat nelze, protože úředníci jsou zkorumpovaní (nebo za takové bývají alespoň pokládáni). Jak tedy podnikat, respektive vytvořit sítě vzájemné důvěry? Pokud obě strany chodí do kostela (a vědí to o sobě), dělá se byznys snáz. A samozřejmě – pro účely kapitalismu se výrazně lépe hodí protestantství, které se proto v zemi šíří mnohem rychleji než katolicismus. Etika práce je doprovázena spořením a přebytky jak na účtech jednotlivých rodin, tak i státu jako celku (jaká protestantská země kdy zbankrotovala?).
Zatímco v roce 1949 bylo v Číně asi půl milionu protestantů, dnes je to 70-100 milionů. V Číně se staví kostely rychleji než v USA a vytiskne se tam nejvíce Biblí na světě (jen v mandarínštině se od roku 1986 po politickém uvolnění prý vytisklo 50 milionů exemplářů). V průmyslové, tovární a dynamicky se rozvíjející provincii Wen Čou (kolem Šanghaje) praskají kostely ve švech, protestantů je asi 20 % obyvatel, především mezi podnikateli a další elitou. V rámci náboženské komunity probíhá např. půjčování peněz.
Naopak tradiční konfuciánství s odporem k obchodu (zejména obchodu s cizinou) a podnikání se současnou realitou zjevně koliduje; komunisty bylo zatracováno, ale ani po politickém uvolnění své pozice už zpět nezískalo. Ferguson též zdůrazňuje, že před nástupem komunistů bylo protestanství i vírou vedoucích představitelů země: protestanty byli zakladatel strany Kuomintang a první čínský prezident Sunjatsen i jeho nástupce Čankajšek. Lze tedy čekat, že Čína se stane křesťanskou zemí – alespoň pokud bude zachován současný politický kurz. Otázkou dle Fergusona spíše je, nakolik bude při tomto procesu západní křesťanství „počínštěno“, podobně jako k tomu došlo u buddhismu.
Proti Fergusonovým argumentům by ovšem šlo namítnout, že existují prosperující tržní ekonomiky, které žádné podpůrné monoteistické doktríny nepotřebují – Japonsko nebo Jižní Korea. Taktéž vrcholný ekonomický rozkvět antického Středomoří přišel v době, kdy na olympská božstva už nikdo nevěřil a nástup křesťanství naopak provázel ekonomický kolaps. A na druhé straně, protestantské (řekněme) USA jsou sice dynamickou tržní ekonomikou, ale na rozdíl od úsporné Číny či Německa jde o „kapitalismus bez spoření“ s obrovskými dluhy na všech úrovních...
Nicméně i tak se jistě vyplatí se nad Fergusonovými názory zamyslet.
Pavel Houser
