Jaká má zaměstnanec práva, ale i povinnosti při výpovědi z pracovního poměru? Co když zaměstnavatel odmítne podepsat výpověď? Co dělat, když končí smlouva na dobu určitou? Lze odejít dříve než ve výpovědní lhůtě? Jana Kaplická z Profesia.cz nabízí odpovědi na tyto i další otázky.
Výpověď z pracovního poměru je jednostranný akt – znamená to, že výpověď se druhé straně prostě dá. Předání výpovědi ale má svá pravidla: Výpověď musí být vždy písemná a v písemné podobě musí být vždy doručena druhé straně – při výpovědi ze strany zaměstnance zaměstnavateli a naopak.
Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo i bez jeho uvedení. Zaměstnavatel ale může dát výpověď pouze z důvodu uvedeného v § 52 zákoníku práce, a tento důvod musí navíc velmi přesně popsat.
Pokud zaměstnanec podává výpověď, měl by ji na pracovišti předat přímému nadřízenému. Je dobré jí mít ve dvou vyhotoveních, přičemž jeden papír předá, na druhý nadřízený podepíše, že výpověď převzal (ne, že ji povoluje nebo že s ní souhlasí). A když odmítne podepsat převzetí? Potom zaměstnanec může odevzdat výpověď do podatelny, kde si opět nechá potvrdit datum převzetí (a tím je zaměstnavateli doručeno). Pokud u zaměstnavatele podatelna není, bude muset na poštu, kde výpověď podá doporučeně a ideálně na doručenku, aby měl doklad o tom, že si zaměstnavatel dopis převzal a kdy.
Pracovní poměr na dobu určitou skončí uplynutím sjednané doby, a to aniž by pro to zaměstnanec či zaměstnavatel museli něco zvláštního udělat. Pokud si strany nic neřeknou, pracovní poměr uplynutím doby určité skončí (pokud zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele nepokračuje v práci), a to dokonce i když by zaměstnanec byl zrovna v dočasné pracovní neschopnosti nebo měl jinou překážku v práci.
Pouze v případě, že byl pracovní poměr sjednaný na dobu trvání určitých prací (například než se postaví určitá stavba), je zaměstnavatel povinen zaměstnance předem upozornit, kdy mu pracovní poměr končí. V takovém případě se upozorňuje zpravidla aspoň 3 dny předem, ale nejde o pevnou lhůtu, při jejímž porušení by zaměstnavateli hrozil trest.
Pracovní poměr na dobu určitou je možné skončit i jinými standardními způsoby, tedy dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením či zrušením ve zkušební době (pokud byla zkušební doba sjednána).
Nedodržení výpovědní lhůty je v podstatě neomluvená absence. To je důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, což sice může být cíl zaměstnance, ale zaměstnavatel nejspíš uvede tento důvod do zápočtového listu, který může vyžadovat nový zaměstnavatel. Zápočtový list dále požaduje také Úřad práce, a pokud by následný nástup do nového zaměstnání z jakéhokoliv důvodu nevyšel a zaměstnanec nakonec skončil na úřadu práce, rozhodně by to zkomplikovalo nárok na podporu v nezaměstnanosti. Dále může zaměstnavatel požadovat náhradu škody vzniklé neomluvenou absencí. Musí však prokázat přímou souvislost mezi vzniklou škodou a zaměstnancem. Může požadovat i ušlý zisk. Dále může být krácená zbývající dovolená.
Obecně se doporučuje pokusit se o dohodu, využít zbývající dovolenou nebo neplacené volno apod. Zaměstnanec může mít uzavřeno více pracovních poměrů současně, kdy u původního zaměstnavatele dobíhá dovolená a u nového již uzavřel nový pracovní poměr.
Podle zákoníku práce (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce) § 217 určuje čerpání dovolené zaměstnavatel. Dovolenou tedy může (v zákoně je dokonce, že musí, i když praxe je často jiná) zaměstnavatel nařídit, pak zaměstnanec čerpat dovolenou musí, pokud tomu nebrání překážky uvedené v zákoně, jako je pracovní neschopnost, mateřská dovolená apod. Pokud chce zaměstnanec čerpat dovolenou sám, zaměstnavatel mu čerpání musí povolit. Jestliže zaměstnanec nevyčerpá dovolenou ke skončení pracovního poměru, pak se mu proplácí navíc k vyplacené mzdě za poslední odpracované období.
Zjednodušeně řečeno: Pokud zaměstnavatel dovolenou ve výpovědní lhůtě nařídí, zaměstnanec si ji vybrat musí, pokud nenařídí, zaměstnanec nepožádá a zaměstnavatel nepovolí, bude proplacena.
