Firmy se dnes neobejdou bez software. Přitom společně s výdaji na pořízení hardware jde o podstatnou částku z ICT rozpočtu. Ne vždy je však vynaložena efektivně. Právě v nákupu licencí české firmy zbytečně uzavírají pro ně nevýhodné smlouvy. Nakupují totiž nový software, který mnohdy ani z různých důvodů nevyužijí. Přitom existuje alternativa, která jim může přinést řešení doslova na míru.
Ještě před šesti lety tento trh neexistoval a dnes v rámci Evropské unie výrazným způsobem šetří výdaje za nákup softwaru. Svůj původ má v Německu, kde podle dostupných informací trh s druhotnými softwarovými licencemi dosahuje ročního obratu více než 90 milionů Eur. Také v Česku se těší oblibě, kdy tuzemská státní správa, ale i komerční sektor může s výraznou slevou zcela legálně nabýt licence k operačním systémům, kancelářským balíkům, serverovým produktům a dalšímu softwaru, a to nákupem již někdy koupených verzí. Trh s druhotnými licencemi firmám může pomoci ušetřit až 70 % výdajů za pořízení softwaru.
Je naprosto běžné, že firmy pořizují více nebo méně softwarových licencí, než je potřeba. Důvod je prostý. Nejen u nově vznikající firmy či start-upu, ale také stávající firmy nedokáží správně odhadnout jejich ideální počet. V prvním případě tak peníze visí ve vzduchu, ve druhém je nutné vydat jednou tolik za další licence při nákupu od autorizovaných distributorů. Nevyužité softwarové licence však nemusí jen tak „létat“ ve firemním rozpočtu jen proto, že výrobci příslušného softwaru licence starých verzí zpětně neodkupují. Lze je jednoduše a legálně odkoupit prostřednictvím specialistů na obchod s použitým softwarem. Tyto licence jsou následně dále prodávány, čímž ale neztrácejí na své funkčnosti či originalitě.
Podle nařízení Soudního dvoru Evropské unie druhotná licence softwaru je běžná legální licence, která už někdy mohla být použita, nebo byla součástí hardwaru, se kterým používána není. Obchodování s takovým softwarem se tak řídí striktními pravidly a dává firmám možnost pružně reagovat v případech, kdy se rozhodnou že software nepotřebují (výhodně například v případech, kdy podnik přechází na jiné programy, snižuje počet pracovních míst nebo provádí jiné změny). „Firmy mají právo software prodat, protože se koupí stal jejím majetkem,“ vysvětluje Patrik Sodoma, Sales Director for Czech Republic ze společnosti SoftwarePro.
Vykupované a dále prodávané licence jsou výhradně originální (nejde o nelegální verze), nepodléhají opotřebení a nadále poskytují bezpečnostní aktualizace výrobců, podporu či dostupnost starších plnohodnotných verzí. SoftwarePro navíc upozorňuje, že všechny multilicence nabízené k druhotnému prodeji musí pocházet výhradně ze zemí Evropské unie, což se ne vždy na tuzemském trhu děje. „Mezi subjekty obchodujícími s druhotnými licencemi jsme navíc aktuálně jediní, kteří dodávají druhotné licence do státní správy a současně provádí jejich výkup, zahrnující kompletní dokumentaci historie licencí,“ zdůrazňuje Sodoma.
Prodej a zpětný výkup druhotných multilicencí přináší z hlediska správy a jednoduchosti nasazení především výhody pro ty s větším počtem pracovních stanic. Nejvíce je to patrné na operačních systémech a kancelářských balících, které tvoří ve společnostech základní sadu nutného softwaru. Ne vždy je však nutné pořizovat ty nejnovější verze. Investice do nového softwaru jsou nemalé, a tak vybavit středně velkou firmu správným softwarovým vybavením přijde i na stovky tisíc korun. V takovém případě, tedy pořízením nových licencí, je rozpočet zatížen na dlouhá léta, přičemž efekt nemusí být kýžený.
„Jiná situace nastává v případě, kdy jsou využity multilicence, a především výhody spočívající v nákupu druhotných softwarových multilicencí. Použité licence oproti novým přinášejí výraznou úsporu i díky pravidlu, že čím starší verze se koupí, tím více procent lze ušetřit,“ přibližuje výhody Sodoma. Starší licence přitom neznamená méně funkční. O generaci novější verze firmě nemusí přinést žádné velké výhody. Neméně podstatné je také brát ohled na to, že pracovní stanice nemusí novější verze správně přijmout, protože nemají dostatečný výpočetní výkon. Proto firmy nezřídka sahají po o generaci starších programech za výhodnější ceny, přičemž podpora od výrobce i bezpečnostní aktualizace k produktům funguje stejně.
Tento způsob firmám šetří desítky procent za výdaje na software, což v absolutních číslech podle počtu vybavených koncových stanic může představovat miliony korun. Z dostupných statistik vyplývá, že státní instituce může nákupem druhotných softwarových multilicencí ušetřit od 10 % do 35 %, v závislosti na produktu a aktuální tržní ceně. Komerční sektor je na tom ještě lépe. Běžně totiž využívá výhod spojení nákupů a výkupů starších nepoužívaných licencí. „Zde doporučujeme provést softwarový audit, v rámci kterého lze vyčíslit, kolik společnost odprodejem nepoužívaných či starých licencí může získat. Následně se připraví nabídka nákupu druhotných softwarových licencí a v ní se kalkuluje se zjištěním z auditu,“ vysvětluje Sodoma. Firmy tímto způsobem mohou ušetřit až 70 % výdajů za nákup nového softwaru.
Reálným příkladem může být nákup licencí kancelářského balíku pro 10 počítačů. V případě nových licencí nedojde k žádné finanční úspoře, avšak u licencí z druhé ruky lze ušetřit téměř 40 %. Jen o generaci starší multilicence už přináší skoro 50% úsporu oproti předešlé verzi softwaru. O dvě generace starší verze tohoto produktu potom ušetří dokonce více než 70 % z firemního rozpočtu. To se dále může ještě znásobit, pokud dojde k uzavření rámcové smlouvy a prodeji ve firmě nepotřebného softwaru.
Pavel Gregor
