Aktuálně probíhá debata o tom, kdo by regulovat odvětví vodárenství, zvažuje se tu možnost jednotného regulátora po vzoru energetiky. Proč? Odvětví je podle studie společnosti EY silně fragmentované a chybí nástroje pro objektivní srovnání efektivity provozních nákladů nebo investic. Na výslednou výši vodného a stočného mají vliv zejména poplatky a daně, investice a provozní náklady. Jak moc jsou ale průhledné?
Regulaci českého vodohospodářského trhu by podle sstudie polečnosti EY prospělo zavedení odvětvového benchmarkingu provozních nákladů a zvýšení transparentnosti investic do vodovodů a kanalizací. Provozní náklady a investice tvoří kolem 60 % veškerých nákladů v rámci vodohospodářského tarifu vodného a stočného.
Regulace je ale zatím zahalena pláštěm nejistoty. „Významně postrádáme širší odbornou a věcnou diskuzi o případných změnách ve způsobu regulace vodovodů a kanalizací, mluví se dosud jen o tom, kdo by měl odvětví regulovat, nikoliv jak. U nás nelze aplikovat anglický model regulace ani se vydat chorvatskou a polskou cestou s cílem integrovat vodárenské společnosti do větších celků. Na takto fragmentovaném trhu lze ovšem vhodně aplikovat principy samoregulace, například prostřednictvím vzdělávání vlastníků či provozovatelů a vytvoření oborových standardů a měřítek,“ uvádí Antonín Raizl, senior manažer oddělení podnikového poradenství společnosti EY.
Vodárenské odvětví dnes v ČR tvoří několik tisíc subjektů různé velikosti vlastnické struktury i úrovně expertízy (dle údajů Ministerstva zemědělství se jedná o více než 5 700 vlastníků infrastruktury a cca 2 400 provozovatelů). Takto fragmentovaný trh je obtížné regulovat direktivně z pozice centrálního regulátora. Různorodost vlastnických vztahů, velikosti či personálního zabezpečení jednotlivých subjektů zároveň komplikují zavedení skokových změn ve způsobu ekonomické regulace nebo sjednocení monitoringu údajů od jednotlivých provozovatelů.
V současné době jednotliví provozovatelé zasílají ministerstvu zemědělství informace o kalkulacích vodného a stočného a také o majetkové a provozní evidenci, tedy o stavu majetku využívaném pro dodávku pitné vody a odvedení vody odpadní.
„Jen cca 30 % takto získaných dat má přijatelnou vypovídací hodnotu, zbytek je nekvalitní nebo neúplný, zejména u menších provozovatelů,“ říká Raizl. „Ten podíl je srovnatelný s (ne)ochotou českých firem zveřejňovat účetní závěrku. Vzhledem k veřejnému vlastnictví vodohospodářské infrastruktury a jejímu zásadnímu významu, se domníváme, že je nezbytné dohled nad provozními náklady a investicemi zvýšit.“
Metodika použitá EY pro benchmarking provozních nákladů vychází z odborných materiálů a doporučení IWA (International Water Association). Podobná ekonometrická metoda je používána například ve vodárenství ve Velké Británii k hodnocení jednotlivých provozovatelů, avšak v poměrně zjednodušené podobě o relativně malém počtu vstupních dat (proměnných) a vodárenských subjektů. Cílem analýzy je poukázat na možnou nákladovou neefektivitu u jednotlivých provozovatelů vodohospodářské infrastruktury.
„Také samotným provozovatelům dosud chybělo srovnání s konkurencí, které jim pomůže dosahovat vyšší provozní efektivity,“ říká Raizl. „Tento pohled byl doposud znemožněn použitím nevhodných a nevypovídajících poměrových ukazatelů, které postrádaly komplexní pohled na prostředí (lokalita, dostupnost a charakter zdrojů, ekonomická situace v kraji, provozovatelský model a další), v jakém daný provozovatel majetek provozuje.“
Nesporným přínosem může být také vyšší informovanost spotřebitelů, kteří budou lépe informováni o reálné situaci v oboru. Kromě zhodnocení efektivity na úrovni provozovatelů a provozovaných celků umožňuje vybraný přístup také analyzovat efektivitu z pohledu charakteru provozování, tj. například velký vs. malý provozovatel, soukromý vs. veřejný provozovatel či srovnávat jednotlivé složky provozních nákladů.
Položka zisk tvoří podle studie EY jen okolo 10 % ceny vodného a stočného, přičemž výsledná cena je srovnatelná s okolními zeměmi. Poplatky státu za surovou vodu, zaměstnanecké odvody a DPH tvoří více než 30 % ceny vodného a stočného.
