Umělá inteligence – ještě před čtvrtstoletím sci-fi, dnes realita, s níž se setkáváme v nejrůznějších oblastech lidského života i byznysu. V posledních letech se stává cenným pomocníkem dokonce i ve zdravotnictví. V blízké budoucnosti tu přinese výrazné zlepšení zdravotní péče i úspory nákladů.
Co si však vlastně můžeme pod těmito slovy v praxi představit? Umělá inteligence, označovaná často zkratkou AI (z anglického artificial intelligence), je velice široký pojem, ovšem zjednodušeně si lze tento fenomén představit jako stroj nebo program, který vykazuje známky inteligentního chování a na základě dodaných informací se dokáže chovat podobně jako člověk. Dokáže data analyzovat, učit se, vyvíjet se – reagovat na vstupy informací se snahou dosáhnout zadaného cíle.
Jednoduchý příklad: Program s umělou inteligencí bude hrát počítačovou hru a dostane zadání „vyhraj hru“. Na základě zadání postupně zjišťuje, jak se hra ovládá, jak se získávají body, zkrátka vše, co jej dovede k danému cíli vyhrát. Stejně jako člověk. Nikdo mu neřekl, jak na to, anebo jak se zlepšovat, přišel na to sám. To u klasických programů není možné, ty jsou ve většině případů napsány pro realizaci konkrétních a stejných úkolů, nedokáží se samy rozvíjet a učit.
Dá se předpokládat, že přínos umělé inteligence pocítí již velmi brzy celý svět. Alespoň v určité formě ji bude možné využít prakticky všude, kde je k dispozici dostatek informací k popisu a studiu nějakého problému. Protože i medicína je z velké části o práci s informacemi, není daleko doba, kdy budou se stanovením diagnózy pomáhat stroje vybavené AI.
V čem totiž vlastně spočívá práce běžného praktického lékaře? Především v tom, že má ve svém mozku k dispozici databázi obrovského množství znalostí a tyto znalosti kombinuje s výsledy vyšetření pacienta, případně informacemi od něj. Závěrem je diagnóza a stanovení léčby. To je úkol přesně pro umělou inteligenci, která umí na základě správně naprogramovaných algoritmů zkombinovat ohromné množství informací a zkušeností.
Ukažme si příklad z praxe: Pokud se člověk přestěhuje a začne chodit k jinému praktickému lékaři, přinese si sebou zpravidla obsáhlou papírovou složku lékařských zpráv z minulosti. Pochopitelně není v časových možnostech lékaře probrat se všemi tak podrobně, jak by bylo třeba. To znamená, že některá, možná důležitá data nemusí být vždy vzata v potaz, pokud je pacient sám lékaři nesdělí. A to může mít samozřejmě negativní dopad na jeho budoucí zdravotní stav. Využití umělé inteligence pro detailní analýzu dat by tento problém zcela vyřešilo…
V dnešní době je již také k dispozici množství „chytrých“ přístrojů, které jsou vytvořeny právě pro sběr informací o člověku. Mnohé z nich můžete mít neustále u sebe a sběr dat tak probíhá online. Například náramky či hodinky, které měří vaše tělesné funkce. To znamená, že dnes člověk nemusí navštívit lékaře, pokud chce pouze změřit tlak či chod svého srdce. A již velmi brzy bude podobné osobní zařízení schopné vzít i malý vzorek krve a zajistit například její biochemický rozbor. Takové zařízení vyhodnotí i kvalitu spánku a jeho vzorec. A veškeré nasbírané hodnoty se pomocí internetu přenesou k lékaři. Ten však pochopitelně nebude schopen obrovské množství dat, která obdrží od chytrých přístrojů svých pacientů, vyhodnocovat sám. To není v možnostech lidského mozku. K tomu bude mít softwarový nástroj pro zpracování velkého množství informaci. Ten sám data roztřídí, vyhodnotí a lékaři podá informaci o výsledku, případně poskytne nějaké základní doporučení.
A to pořád není vše. Můžeme předpokládat, že v relativně blízké budoucnosti, bude každý z nás podobné chytré zařízení vlastnit. To pak samo, na základě naměřených hodnot a jejich analýzy, dá například doporučení ohledně úpravy jídelníčku anebo nasazení některého běžného medikamentu. Takové zařízení bude dokonce schopné informovat lékárnu, který lék má pro vás připravit a vašeho lékaře o tom, že vám byl tento lék doporučen. Ten pak samozřejmě může rozhodnout, že tento postup není vhodný a změnit jej…
Díky umělé inteligenci budou běžné úkony realizovány nejen rychleji, ale i operativněji. Již dnes je pomalu stává realitou, že do nepřístupného místa dopraví potřebný lék nebo třeba defibrilátor dron, a zachrání tak člověku život. Nebo zařízení na bázi GPS automaticky nahlásí záchranné službě, kde se nachází pacient v bezvědomí…
O tom, že se nejedná o fantazii, ale o blízkou realitu svědčí i to, že v průmyslu už dnes existují zařízení na bázi umělé inteligence, která zcela bez lidského zásahu dokáží řídit celý výrobní proces. Tento fenomén, který se označuje jako Průmysl 4.0, je často diskutovaným tématem na světových ekonomických fórech.
Chytrá zařízení založená na tzv. „internet věcí“ jsou rovněž jeho součástí. Když tyto technologie pro lepší představu převedeme do praxe denního života, vypadá to asi takto: Vaše lednička vás upozorní, že dochází mléko, načež ho dokonce rovnou objedná u vašeho dodavatele. Nebo pračka ohlásí, že její ložiska by už potřebovala vyměnit…. A stejně tak budou fungovat i přístroje pomáhající udržovat váš zdravotní stav.
Vraťme se ale ke zdravotnictví. AI umožní, aby byla využívána prakticky všechna vygenerovaná data, ne jen jejich zlomek, jak je tomu nyní, bez využití všech technologických možností. Uveďme opět příklad: Pacient bere určitý lék a teprve po nějaké době přijde k lékaři a sdělí, jak se po požívání tohoto léku cítí. Pokud by ale tentýž pacient měl přístroj, který by online snímal jeho životní funkce a vyhodnocená data předával lékaři, mohl by lékař rozhodnout rychleji a přesněji o dalším postupu.
Pokud se zamyslíme nad další cestou AI, je už nyní jasné, že v blízké budoucnosti bude jejím hlavním účelem, stejně jako dnes, zejména analýza dat, kterých se generuje stále více a více, a využití informací k rozhodování. V střednědobé budoucnosti už předpokládám její využití ke skutečnému samostatnému řízení bez lidské intervence s cílem nahradit člověka/ lékaře v jednodušších činnostech.
Nemyslím si však, že by umělá inteligence mohla suplovat lidi, lékaře nevyjímaje, pokud se týče jejich kreativity. Ta je totiž založena na výjimkách, na netradičním, novátorském přístupu k problémům. To stroje nedokážou, a nebo alespoň si dnes nedovedeme představit, že by to dokázaly. Pořád mají zakódovaný algoritmus, který je pro jejich „myšlení“ určující. Proto i v medicíně platí, že diagnózu typu chřipka či angína bude stroj moci učinit. Ale do „velkých“ lékařských rozhodnutí vstupují také intuice, city a pocity, a to jak na straně lékaře, tak pacienta. A právě zde člověk strojem nahraditelný není a zřejmě nikdy nebude.
Stroj také nikdy nenahradí vztah člověka k člověku, lidskou interakci. Za lékaře (a nejen za ně) může umělá inteligence vykonat spoustu analytické práce a rutiny a výsledkem pak bude, že lékař bude moci trávit více času s pacienty…
Myslím, že na tuto situaci nejlépe sedí výraz „Humanware“. Ten krásně ukazuje, že budoucnost spočívá v kombinaci lidí a strojů. Žádná umělá inteligence totiž nedokáže nahradit lidskou kreativitu, cit a intuici.
Jan Skoták, člen představenstva ABSL, ředitel regionálního centra Infosys v České republice
