Jestliže nájemce či osoby s ním žijící přijdou v důsledku pandemie vyvolané nemocí COVID-19 o příjmy, může to vést k tomu, že nebudou mít na placení nájemného. Jaké možnosti v takovém případě mají? Jak může naproti tomu postupovat pronajímatel? A je rozdíl, pokud se jedná o nájem na dobu určitou nebo neurčitou? Podívejme se, co se v takové situaci nabízí jako řešení.
Nájemce může vypovědět nájem bytu sjednaný na dobu neurčitou kdykoliv během trvání nájmu s tříměsíční výpovědní dobou, která běží od měsíce následujícího po měsíci, v němž byla jeho výpověď doručena pronajímateli. Tedy například u výpovědi doručené pronajímateli dne 15. března 2020 běží výpovědní doba od 1. dubna 2020 a skončí 30. června 2020. Až do uplynutí výpovědní doby je přitom nájemce povinen platit sjednané nájemné.
U nájmu na dobu určitou se předpokládá, že skončí uplynutím sjednané doby, pokud nedojde k prodloužení nájemního vztahu. Vypovědět nájem na dobu určitou lze podle občanského zákoníku jen výjimečně, a to tehdy, jestliže se změní okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
„Za takovou změnu okolností lze považovat i současnou situaci vyvolanou pandemií, kdy se mnoho lidí může ze dne na den ocitnout bez finančních prostředků,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. V tomto případě by měl nájemce doložit pronajímateli, že u něj taková změna okolností nastala, například prokázáním ztráty zaměstnání nebo nemožnosti ho vykonávat kvůli přijatým vládním opatřením. Výpovědní doba je pak stejná jako u nájmu na dobu neurčitou, tedy tři měsíce. Z jiných důvodů a třeba i v kratší výpovědní době může nájemce nebo také pronajímatel nájem na dobu určitou ukončit jen v případě, že je taková možnost dohodnuta v nájemní smlouvě.
Má-li nájemce zájem v bytě zůstat i při zhoršené finanční situaci, měl by se pokusit s pronajímatelem dohodnout například na dočasném snížení nájemného, jeho prominutí nebo odkladu placení. „Pokud nájemce nebude pronajímateli platit nájemné, vystavuje se riziku skončení nájmu pro neplacení nájemného, což zvýší jeho dluh na nájemném o úroky z prodlení, ale hlavně o soudní výlohy v případě, že se pronajímatel bude domáhat skončení nájmu u soudu,“ vysvětluje Hekšová.
Ovšem i pro pronajímatele může být výhodnější se s nájemcem dohodnout. Pokud nájemce pro neplacení nájemného z bytu vypoví, může se nájemce bránit proti výpovědi u soudu. A až do rozhodnutí soudu, který potvrdí, že nájem byl skončen řádně, může nájemce v bytě nadále bydlet a vymoci z něj dlužné nájemné může být problematické.
Poslanecká sněmovna schválila ve středu 8. dubna 2020 návrh zákona, který umožňuje odklad splatnosti nájemného pro nájemníky, kteří v důsledku současné pandemie dočasně přišli o příjem. „Požádat o odklad mohou nájemníci, pokud nemožnost placení nájemného byla vyvolána v důsledku mimořádného stavu, týká se období od 12. března do konce července 2020 a tuto neschopnost placení nájemník prokáže. Je však nutné si uvědomit, že nájemce bude později povinen dlužné nájemné zaplatit, protože se jedná jen o odklad, nikoliv o prominutí nájemného. Ke splacení dluhu bude muset dojít již do konce roku 2020. Apelujeme tedy na nájemce a pronajímatele, aby se především pokusili dohodnout na způsobu řešení, který bude přijatelný pro obě strany a zohlední jejich současnou situaci,“ uzavírá Hekšová.
