Některé nájemní smlouvy obsahují ustanovení, které nájemcům nedovoluje zřídit si v nájemním bytě trvalý pobyt. Takový zákaz však nemusí nájemce respektovat. Upozorňují na to odborníci z dTestu. A radí také, co je třeba učinit k přihlášení k trvalému pobytu v nájemním bytě, případně vysvětlují, zda jsou obavy pronajímatele z trvalého pobytu nájemce v bytě oprávněné. Pojďme se podívat na detaily.
Při sjednávání nájmu bytu se nájemci často zajímají také o možnost zřízení trvalého pobytu v nájemním bytě. Nájemci chtějí být evidováni v místě, kde skutečně bydlí – ať už pro snadnější komunikaci s úřady, poštou nebo jinými institucemi. Trvalý pobyt v místě nájemního bytu může být pro nájemce důležitý například i kvůli získání parkovací karty, zápisu dítěte do školky nebo k získání příspěvku na bydlení.
Někteří pronajímatelé však do nájemní smlouvy vkládají ustanovení, které zřízení trvalého pobytu nájemci zakazuje. „Z hlediska zákona není možné takto nájemce omezovat, takové ustanovení je neplatné. Nájemce může postupovat tak, jako by ve smlouvě vůbec zákaz nebyl a trvalý pobyt si v bytě zřídit i přes nesouhlas pronajímatele,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. A dodává: „Ovšem otázkou je, zda pronajímatel nedá později u smlouvy sjednané na dobu určitou přednost jinému nájemci, který zřízení trvalého pobytu nebude požadovat. Pronajímatel může také nájemci znepříjemňovat bydlení tak, že nájemce sám z bytu raději odejde. Proto je lepší zkusit se s pronajímatelem na nahlášení trvalého pobytu domluvit.“
Jak lze postupovat v praxi? Pro nahlášení trvalého pobytu musí nájemce zajít na městský či obecní úřad v místě, kde se nachází nájemní byt. Na přepážce předloží nájemní smlouvu, vyplní přihlašovací lístek k trvalému pobytu a po zaplacení správního poplatku ve výši 50 korun dostane potvrzení o změně trvalého pobytu. To slouží jako náhradní doklad. Současně s ohlášením trvalého pobytu je vhodné podat žádost o vydání nového občanského průkazu, ve kterém už bude zapsána nová adresa trvalého pobytu.
Co dělat po odstěhování nájemce? „Při skončení nájmu může pronajímatel trvalý pobyt nájemci zrušit, pokud tak nájemce neučiní sám. K tomu musí doložit zánik nájmu bytu například dohodou či výpovědí. Za zrušení trvalého pobytu zaplatí pronajímatel poplatek ve výši 100 korun. Pronajímatel také musí doložit, že nájemce byt již neužívá. To lze například prohlášením sousedů či předložením nové nájemní smlouvy s jiným nájemcem. Bude samozřejmě záležet na konkrétním úřadu, jaké bude požadovat důkazy o tom, že nájemce byt již neužívá,“ popisuje Hekšová.
Řada pronajímatelů má obavy, že by se exekuce vedené vůči nájemci mohly dotknout jejich bytu. Tady platí, že v exekuci může být postiženo vybavení bytu, jestliže se pronajímateli nepodaří prokázat, že je v jeho vlastnictví. Exekuce by se však neměla dotknout součástí bytu, tedy typicky napevno připevněné kuchyňské linky či vestavěné šatní skříně. Ovšem může to být sporné. Je tedy vhodné při sjednání nájmu sepsat předávací protokol a označit v něm věci ve vlastnictví pronajímatele. Jinou možností je pak pronajímat zcela nevybavený byt.
