Ani rychleji rostoucí ekonomiky už neporostou takovým tempem jako v první dekádě tohoto století – a svět si na to zřejmě bude muset zvyknout. Aktuální makroekonomická prognóza Rapid-growth markets forecast, kterou pro 25 nejvýznamnějších rychleji rostoucích ekonomik světa (včetně České republiky) čtvrtletně zpracovává společnost EY, předpokládá pro příští rok průměrnou míru jejich růstu pouze něco přes 4,5 %. Jaké budou hlavní motory růstu?
Jan Fanta, vedoucí partner podnikového poradenství a řízení rizik společnosti EY, komentuje výsledky makroekonomické prognózy RGM forecast pro Českou republiku: „Podle aktuální makroekonomické prognózy Rapid-growth markets forecast poroste v roce 2014 HDP České republiky o 2,6 %. Předchozí odhad (2,2 %) jsme přehodnotili na základě příznivých výsledků z posledních čtvrtletí. Na tomto pozitivním vývoji se podílejí všechny hlavní složky HDP, což svědčí o tom, že ozdravení českého hospodářství má slušný základ a že v následujících čtvrtletích bude ekonomická aktivita dále zintenzivňovat. Mezi hlavní faktory přispívající k růstu české ekonomiky v letošním roce lze počítat měnovou intervenci ČNB, nízkou inflaci, rostoucí poptávku po českém exportu a efektivní fiskální politiku.“
„Přes tento příznivý vývoj se české hospodářství nadále potýká s některými negativními faktory. Míra nezaměstnanosti zůstává i nadále poměrně vysoká (v dubnu činila 6,5 %). Její výraznější pokles lze očekávat až v roce 2015 v souvislosti s výraznějším ekonomickým oživením,“ dodává.
„V letech 2015–18 by měla česká ekonomika podle našich odhadů růst o necelá 3 % ročně, tedy pomalejším tempem než před finanční krizí. Důvodem je stagnace eurozóny, která je hlavním obchodním partnerem České republiky. Kvůli menšímu objemu přímých zahraničních investic než v předkrizovém období se bude výrobní sektor potýkat s pomalejším růstem produktivity práce. Dalším negativním faktorem je stárnoucí populace, která omezuje nabídku pracovní síly, a tím komplikuje podnikovou expanzi.“
Rychleji rostoucím ekonomikám se dle analýzy do jisté míry podařilo překonat finanční potíže z druhé poloviny minulého a počátku tohoto roku. Ve střednědobém výhledu čeká velkou většinu z nich další rychlý populační růst, vysoká míra investic a masivní rozšiřování technologií.
Některé z těchto zemí se potýkají s politickými problémy. Evropu ohrožuje především pokračující ozbrojený konflikt na Ukrajině, který má negativní dopad i na ekonomický potenciál ostatních rychleji rostoucích evropských států. Významné geopolitické riziko představuje rovněž nestabilita Iráku, která zvyšuje tlak na cenu ropy. Naproti tomu státy jako například Indie či Indonésie mají v čele nové politické lídry vyšlé z nedávných voleb, kteří by se nyní měli pustit do slibovaných reforem.
„V nejbližších letech bude hospodářský růst rychleji rostoucích ekonomik záviset na ochotě jejich politické reprezentace zavést nové reformy, tzv. reformy druhé generace,“ říká Jan Fanta, vedoucí partner podnikového poradenství a řízení rizik společnosti EY.
„Nicméně ve střednědobém výhledu bude hrát rozhodující ekonomickou roli populační růst a zvyšování produktivity práce. A hlavními motory tohoto rozvoje budou především africké a asijské metropole.“
„To hlavní, co rychleji rostoucí ekonomiky teď potřebují a bez čeho nebude jejich demografický ani ekonomický vývoj dlouhodobě udržitelný, jsou investice,“ dodává Jan Fanta. „Státy, které ukážou politickou vůli k reformám druhé generace a kterým se podaří dostat investice do infrastruktury, které investorům nabídnou stabilitu a předvídatelná pravidla pro podnikání a přijmou přísná opatření zajišťující makroekonomickou rovnováhu, se mohou těšit, že se jim to brzy zúročí v podobě vyššího ekonomického růstu.“
Ekonomická produkce 150 největších čínských měst by se měla podle prognózy EY do roku 2030 ztrojnásobit ze stávajících 8 bilionů USD na 25 bilionů USD. Komplexní plán rozvoje čínských měst, který tamější vláda zveřejnila letos v březnu, je založen na tom, že do budoucna už nebude hlavním faktorem ekonomického rozvoje Číny export, ale domácí spotřebitel žijící ve městě. Plán proto stanoví ambiciózní cíle v oblasti budování železniční infrastruktury, snižování emisí i v dalších oblastech, tak aby čínská města byla na budoucí generace připravena. Například rychlejší zavádění zelených technologií by v letech 2025 až 2030 mohlo zintenzivnit růst čínské ekonomiky průměrně o 0,7 % procentního bodu ročně.
V důsledku rychlého populačního růstu v Asii a Africe výrazně posílí nižší střední vrstva. Jen v Africe by měl počet domácností s ročními příjmy od 5 tisíc do 10 tisíc amerických dolarů do roku 2030 přesáhnout 30 milionů. Tyhle domácnosti si sice nebudou moci dovolit luxusní zboží, ale pro poskytovatele levných služeb, jako je například mobilní volání s předplacenou kartou, a dalšího spotřebního zboží a služeb představují obrovský potenciál.
Podle odhadů EY by například v Číně, Indonésii, Nigérii a Ghaně měly v roce 2030 více než dvě třetiny tamější populace žít ve městech. A třeba v takovém Lagosu by se počet obyvatel měl zvýšit o neuvěřitelných 13 milionů. 40 % z první padesátky největších měst světa (co do výše HDP) bude tou dobou v Číně. Do první dvacítky podle ekonomické produkce budou patřit ale i další metropole rychleji rostoucích ekonomik, například Jakarta, Istanbul nebo Sao Paulo.
Výrazný růst se očekává i v Latinské Americe. Například HDP hlavního města Mexika by se mělo do roku 2030 zvýšit o více než 60 %, poroste tedy rychleji než velká většina evropských nebo japonských měst. Přispěje k tomu mimo jiné i podpora zelené ekonomiky, kterou se mexická vláda chystá v nejbližší době schválit. Podle prognózy EY by díky těmto reformám měla mexická ekonomika růst ve střednědobém výhledu o 4 % ročně. Jedním z nejrychleji rostoucích měst Brazílie bude v následující dekádě Curitiba, v současnosti šesté největší město tohoto jihoamerického státu, která má zpracovanou urbanizační reformu akcentující ekologicky udržitelný rozvoj.
Velké změny se dají očekávat rovněž v odvětvové struktuře metropolí rychleji se rozvíjejících zemí. V městech, která mohou růst do šířky, budou posilovat výrobní odvětví, naopak tam, kde přírodní podmínky neumožňují další rozšiřování, například v Pekingu, Bombaji nebo Lagosu, se budou rozvíjet finanční služby. Průmyslová produkce měst, která už dnes mají jen minimální prostor pro další expanzi, jako je Hongkong, Šanghaj, Soul, Bangkok nebo Sao Paulo, a kde jsou poměrně vysoké ceny pozemků i práce, poroste podstatně pomaleji než například v Jakartě.
Odvětvovou strukturu ovlivňují i opatření vlád některých zemí, například Mexika, Indonésie nebo Číny, které se snaží prostřednictvím ambiciózních reforem prosadit ekologicky udržitelnější technologie a cíleně snižují podíl těžkého průmyslu.
Demografický vývoj 25 zemí, které prognóza EY zaměřující se na rychleji rostoucí ekonomiky dlouhodobě sleduje, a jejich metropolí je značně nesourodý, a přináší tudíž různá rizika i příležitosti. Zatímco v zemích, jako je Rusko, Polsko, Jižní Korea nebo Čína, by podle odhadů mělo v roce 2030 na jednoho důchodce připadat o něco méně než pět ekonomicky aktivních lidí, v Indii, Indonésii, Egyptě či Jihoafrické republice to bude dvojnásobek.
Populační vývoj rychleji rostoucích ekonomik bude klást v mnoha ohledech mimořádné nároky na rozvoj veřejných služeb ve městech. Například počet ekonomicky aktivních obyvatel Bombaje v Indii by se měl podle odhadů do roku 2030 zvýšit o třetinu, naproti tomu v Tokiu jich bude tou dobou o 7 % méně než dnes.
Stárnoucí populace ruských, polských nebo jihokorejských měst bude představovat velkou zátěž pro tamější zdravotnictví. V mnoha asijských městech je zase nejhorším problémem znečištěné ovzduší a přetížená doprava.
