Myšlenka základního nepodmíněného příjmu, tedy příjmu pro každého člověka bez ohledu na jakékoli další podmínky, přitahuje stále více pozornosti. Důvodem je zřejmě stále vtíravější pocit, že se blíží doba, kdy stroje připraví podstatnou část lidí o práci. Jak moc je tato myšlenka reálná? A kolik by mohla ČR vyplácet už nyní - bez negativního dopadu na rozpočet?
Základní myšlenkou je, že by nepodmíněný příjem mohl nahradit současný systém sociálního zabezpečení. Výsledkem by podle jeho zastáncům byl jednodušší - a nezneužitelný - systém. Nejde přitom o myšlenku novou: Už v roce 1918 o podobné možnosti psal například filozof Bertrand Russell ve své knize Cesty ke svobodě, zabývali se jí třeba i John S. Mill nebo Milton Friedman. Na realizovatelnost, možnosti a dopady zajištění takového příjmu přitom pochopitelně existují velmi různé názory.
Odpůrci nepodmíněného příjmu poukazují na to, že vezme lidem motivaci k práci. Případně že bude příliš drahý. A že stroje nikdy v minulosti lidi o práci nepřipravily, takže to nepřijde ani v budoucnosti.
Zastánci naopak tvrdí, že z minulosti nelze odhadnout vývoj budoucnosti a že pokrok v technologiích je v posledních letech bezprecedentní. Nepodmíněný příjem podle nich dá lidem svobodu, která jim rozváže ruce k tvůrčí činnosti, na kterou by si bez něj netroufli. Tato tvůrčí činnost, prováděná se zájmem, pak podle nich může být daleko efektivnější než práce pod ekonomickým tlakem.
Za zmínku stojí, že o realizaci základního příjmu vážně usiluje globální organizace Basic Income Earth Network a také Iniciativa Evropských občanů za nepodmíněný základní příjem. Ta mimo jiné realizovala celoevropskou kampaň za nepodmíněný základní příjem, která si kladla za cíl šíření jeho myšlenky a projednání příjmu na půdě Evropského parlamentu. S cílem získat 1 milion podpisů v zemích EU příznivci nepodmíněného příjmu předpokládají, že se návrhem budou muset zabývat Evropská komise a Evropský parlament.
Různé formy základního nepodmíněného příjmu již byly zkusmo zavedeny, a to v různých částech světa. Zpravidla však měly velmi odlišnou formu, než jakou si pod ním jeho evropští zastánci představují. Připomeňme třeba pokus v Namibijské vesnici Omitara v letech 2008 a 2009. Projekt financovaný převážně německou protestantskou církví a individuálními dárci vedl podle dostupných informací k redukci dětské podvýživy a ke zvýšení školní docházky. Příjmy lidí zde přitom vzrostly o více, než kolik činil tento příjem, protože se tu lidé stali ekonomicky aktivnějšími. Další pilotní projekty běžely nebo běží v Indii, Íránu nebo v Macau.
Základní nepodmíněný příjem má své zastánce ale i v Evropě. A to nejen teoretické. Finsko naplánovalo na rok 2017 zkušební projekt pro skupinu 2000 lidí - náhodně vybraných ze všech občanů v produktivním věku. Cílem je porovnat chování a výsledky této skupiny s nepodmíněným příjmem cca 15 tisíc Kč měsíčně se zbytkem populace.
V České republice rozpoutal diskusi o nepodmíněném příjmu Vlastimil Tlustý, tehdy ještě v ODS, nyní pak Pirátská strana. Obecně ve světě pak platí, že právě Piráti a Zelení mají k této myšlence nejblíže. Nejsou s ní ale zdaleka osamoceni.
A jak velký nepodmíněný příjem by si mohla dovolit vyplácet Česká republika? Naši kolegové z magazínu VizeX spočítali, že by to mohlo být více než 8500 Kč měsíčně. To nezní jako moc vysoký příjem - ale při průměrném ročním růstu ekonomiky a platů o 4 % by to již za 20 let mohlo být cca 20 tisíc Kč. V té době již nepochybně budou známy výsledky dalších "pokusů", jak se lidé s takovým příjmem ekonomicky chovají. A zavedení nepodmíněného příjmu se tak může ukázat daleko reálnější, než vypadá dnes.
