Trh práce v ČR odráží řadu významných socioekonomických změn posledních 20 let. Utvářely jej zejména společenské či demografické proměny, často byl však i jejich prvotním hybatelem. Podobně jako ekonomické cykly, lze i na trhu práce vidět období, která se vymezují přinejmenším růstem či poklesem zaměstnanosti a nezaměstnanosti.
Po svém vzniku v lednu 1993 se Česká republika vyznačovala velmi vysokou úrovní zaměstnanosti a velmi nízkou úrovní nezaměstnanosti, čehož bylo dosaženo zejména díky významnému růstu české ekonomiky.
Období do roku 1996 charakterizované vysokou zaměstnaností osob v produktivním věku lze však dávat do souvislosti i s postupným dozníváním socialistického modelu trhu práce. Velmi vysoké zaměstnanosti mladých osob (vysoké školy byly stále dostupné pro úzký okruh lidí) bylo dosaženo i v kontextu jejich bezproblémového uplatnění na trhu práce. Radikální pokles plodnosti po roce 1993, kdy mladí lidé začali odkládat narození prvního dítěte, jen podpořil trend velmi vysoké zaměstnanosti.
Pokles ekonomické výkonnosti (zadlužení bank, restriktivní měnová a fiskální politika) po roce 1997 ukázal nový prvek porevoluční společnosti v podobě nechtěné nezaměstnanosti. „Míra nezaměstnanosti z hodnot 3 až 4 procent se v roce 2000 blížila hranici 10 %, což je stále historické maximum České republiky. Pokles zaměstnanosti byl zákonitý, překvapivě se však zvyšovala průměrná skutečně odpracovaná doba na jednoho zaměstnaného. Jednalo se o dobu, kdy se slovo „busy“ stalo mantrou úspěšného života ve společnosti,“ uvedl Ondřej Nývlt z odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.
První roky našeho tisíciletí přinesly ekonomické oživení, které pramenilo z celkové restrukturalizace průmyslu, zvyšování konkurenceschopnosti či přílivu nových zahraničních investic. Celkové zvyšování produktivity práce se však nepromítlo do snižování nezaměstnanosti. Společnost se vůbec poprvé musela vypořádat s novou situací – růstem počtu osob, které nemohou delší dobu sehnat práci. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti překročila hranici 4 % a byla nejvyšší v celém období 1993–2013.
Následná éra expanzivního růstu ekonomiky se nevyhnula ani České republice. Období 2005–2008 lze charakterizovat dynamickým růstem HDP (v roce 2006 meziroční nárůst o 7 %), růstem reálných mezd a globálně opěvovanými „levnými hypotékami“. Na trh práce to přineslo zvýšení zaměstnanosti a pokles úrovně nezaměstnanosti až k hranici 4 %. Překvapivě na rozdíl od jiných zemí Evropy se v České republice o ekonomický růst přičinil především průmysl, v té době se také o České republice mluví jako o „úspěšné montovně“.
Odlišná politika bankovních institucí v České republice, ale i dominance průmyslu přinesla s nastupující krizí v roce 2009 nižší dopady na ekonomickou výkonnost a trh práce. Nedošlo k dramatickému poklesu ekonomiky a ani k překotnému růstu nezaměstnanosti (nepřekročila hranici 8 %) – lze tedy mluvit o zachování sociálního smíru. „Nedostatek financí na trhu práce byl mimo jiné řešen zvyšujícím se počtem osob v pozici podnikatelů bez zaměstnanců, z důvodu nižších finančních odvodů. Jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných činil v období 2009–2010 17,2 %. Prvotní šok ekonomické krize se podepsal především na agenturních pracovnících, zcela se tím také zastavil příliv zahraničních pracovníků do České republiky,“ řekla Gabriela Strašilová z odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.
Poslední sledované období (2011–2013) se vyznačovalo v ekonomické oblasti úspornými rozpočty, poklesem reálných příjmů a obecně nejistými výhledy české společnosti do časů budoucích, což se například projevilo na nepředpokládaném poklesu úrovně plodnosti. Na druhé straně se zvyšovala úroveň zaměstnanosti především v důsledku posouvání hranice odchodu do důchodu. Míra zaměstnanosti osob ve starším věku (55–64letých) se v období 2011–2013 již přibližovala hranici 50 %, přitom v období 1993–1996 se pohybovala kolem 34 %. Ne nezanedbatelnou roli hrálo i zapojení dříve okrajových skupin na trhu práce – pracující důchodci, studenti, mladé matky s dětmi. Jejich většímu zapojení nicméně bránil zejména nedostatek částečných úvazků.
Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie se dlouhodobě Česká republika vyznačuje nižší úrovní nezaměstnanosti (v roce 2013 čtvrtá nejmenší). V České republice pracuje minimální počet osob na částečné úvazky (5,8 %, v Nizozemsku např. až 50 %) s čímž souvisí i jedna z nejvyšších délek obvykle odpracované doby v hlavním zaměstnání. Česká republika se historicky vyznačuje dominantním zastoupením průmyslu a významným podílem osob v pozici podnikatelů bez zaměstnanců. Na rozdíl od většiny států EU se ČR nadále vyznačuje i výrazně vyšší mírou nezaměstnanosti žen ve srovnání s muži.
