Mnohé e-shopy nabízejí velké množství levného zboží, často i s dopravou zdarma. To je na první pohled pro nakupující výhodné. Kupující ovšem většinou nevědí, že neuzavírají smlouvu s provozovatelem „e-shopu“, ale jeho prostřednictvím s jiným subjektem, velmi často se zahraničním dodavatelem ze zemí mimo EU. Lze toto ještě považovat za e-shop? Provozujete něco takového vy nebo naopak vaše konkurence?
Webové stránky takového „zprostředkovatelského e-shopu“ se tváří jako standardní e-shop. Průměrný spotřebitel tak vůbec neočekává a není schopen rozpoznat, že kromě provozovatele e-shopu uzavírá další smlouvu se subjektem mimo Českou republiku, nejčastěji z Číny. Případně že provozovatele „zprostředkovatelského e-shopu“ pověřuje k uzavření smlouvy s takovým subjektem. „Největším problémem spojeným s tímto způsobem podnikání je, že při něm dochází ke krácení práv českých spotřebitelů, například práva na odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu ve lhůtě čtrnácti dnů od převzetí zboží,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Jediným na první pohled zřejmým ukazatelem toho, že jde o něco neobvyklého, je poznámka o dostupnosti zboží ve stylu „skladem u dodavatele“, někdy s doplněním několikatýdenní doby dodání. „Konkrétní informace o zprostředkování, případně zastoupení je uvedena pouze v obchodních podmínkách, což je podle našeho názoru nedostatečné a jedná se o takzvané překvapivé ujednání,“ vysvětluje Hekšová. To podle občanského zákoníku znamená, že je dané ujednání neúčinné, takže je vůči spotřebitelům zcela bezvýznamné. Z pohledu spotřebitele se v podstatě jedná o kupní smlouvu uzavřenou přímo s provozovatelem e-shopu, z čehož mu plynou veškerá související práva.
„V České republice se nemůže stávat, že spotřebitel nakoupí na webových stránkách, které vypadají jako tuzemský e-shop, a následně jsou mu odepřena důležitá práva, jež vyplývají z národní a unijní právní úpravy,“ říká Hekšová a dodává: „Například odstoupit od smlouvy uzavřené přes internet může spotřebitel i před samotným dodáním zboží, což vyplývá z příslušných unijních předpisů.“
Právní poradci ve spotřebitelské poradně dTestu se však podle svých slov setkávají s případy, kdy je toto právo spotřebitelům odepíráno s odkazem na to, že prodávajícím je zahraniční společnost. Kupující je pak nucen vracet zboží či reklamovat vůči zahraničnímu subjektu, který sídlí mimo Evropskou unii. A to za podmínek, které jsou odlišné od standardních pravidel platných v ČR. Často s nemalými náklady na dopravu zboží do zahraničí, i když nákup proběhl na e-shopu v češtině a s českou doménou.
Lze očekávat, že s tím, jak bude přibývat nespokojených spotřebitelů, začnou se někteří z nich hlasitě domáhat svých práv. Bude zajímavé sledovat, jak se pak budou - i s ohledem na výše uvedené - vyvíjet první soudní spory.
