Stav zemědělství v ČR: Oséváno je stále méně ploch

Jak to aktuálně vypadá v sektoru zemědělství v ČR? Zemědělci v České republice osévají podle ČSÚ stále méně ploch – proti loňsku došlo k úbytku o 8 tisíc hektarů. Více než polovina polí je oseta obilím, především pšenicí a ječmenem. Další významnou plodinou je řepka, která zabírá každých 16 m² z jednoho osetého aru.

Letošní sklizeň základních obilovin je odhadována na 6 654 tisíc tun, což proti roku 2013 představuje pokles o 2,5 %. U řepky je odhadován pokles produkce proti loňsku o 184 tisíc tun (-12,8 %).

Výsledky letošního soupisu ploch osevů potvrzují podle zástupců ČSÚ dlouhodobý trend snižování celkové výměry osevních ploch v naší republice i snižování druhové diverzity plodin. V porovnání s minulým rokem došlo k úbytku osevních ploch o 8 tisíc hektarů (-0,3 %), proti roku 2002 se jedná o pokles o výrazných 217 tisíc hektarů (-8,1 %).

Produkce základních obilovin se letos očekává mírně pod úrovní loňských hodnot, zejména z důvodu poklesu odhadu sklizně pšenice ozimé a žita. „Na polích se ukazuje dobrá úroda základních obilovin, srovnatelná s pětiletým i desetiletým průměrem,“ hodnotí výsledky Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ.

Přes 57 % osevní plochy českých polí zabírají obiloviny, druhou nejčastější plodinou je řepka. V letošním roce se zastavil pravidelný nárůst osevní plochy řepky, jejíž výměra klesla pod 400 tisíc hektarů. Už druhý rok po sobě vzrostla plocha, na které se pěstuje mák. Meziročně o celou třetinu na 27 tisíc hektarů. Historické maximum z roku 2008, kdy se mák pěstoval na 70 tisících hektarech, je ovšem v nedohlednu.

Změny v druzích obilovin

Druhové zastoupení základních obilovin prošlo podle údajů ČSÚ v minulém století významnými změnami, do poloviny šedesátých let bylo mnohem vyváženější. Například v poválečném roce 1946 bylo na největší ploše pěstováno žito (33,4 % ploch obilovin), následovala pšenice celkem (26,8 %), oves (25,1 %) a ječmen celkem (13,8 %).

Útlum pěstování žita za současného rozšiřování ploch pšenice je důsledkem změny stravovacích návyků (snížení spotřeby chleba, náhrada chlebové žitné mouky pšeničnou, orientace spotřebitelů na bílé pečivo), ale také projevem ekonomického chování zemědělců (pěstování pšenice patří v současné době k nejméně problémovým výrobám a pšenice je významnou exportní plodinou).