Jedna z nejčastějších obav pronajímatelů týkajících se nájmu bytu je ta, že během jeho trvání bude poškozen byt nebo nějaké vybavení. Někteří z nich proto po nájemci požadují, aby si sjednal pojištění pro případné škody v bytě. Může pronajímatel sjednání pojištění vůbec požadovat? A jaký druh pojištění zvolit?
V některých nájemních smlouvách předkládaných nájemcům lze nalézt ustanovení, podle kterého je nájemce povinen uzavřít pojištění pro případné škody v nájemním bytě. „Domníváme se, že taková povinnost může být nájemci uložena. Nejedná se totiž o nepřiměřenou povinnost, jelikož sjednání takového pojištění je i v zájmu nájemce,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. A dodává: „Ovšem pronajímatel nemusí být ve výsledku s pojištěním sjednaným nájemcem spokojen, jelikož pojišťovny nabízí různé druhy a rozsah pojistné ochrany.“ Je tedy otázkou, zda není výhodnější, když pojistnou smlouvu uzavře přímo pronajímatel a zohlední náklady na ni ve výši nájemného.
Pokud jde o pojištění nájemního bytu, dTest upozorňuje, že připadají v úvahu tři druhy pojištění – domácnosti, nemovitosti a odpovědnosti. Pojištění domácnosti kryje škody na zařízení, jako jsou nábytek, koberce, elektronika, svítidla či věci osobní potřeby. Pojištění nemovitosti se vztahuje na věci pevně spojené s bytem, tedy například na dřevěnou podlahu, radiátory nebo dveřní zárubně. Někdy je však sporné, které položky spadají do pojištění domácnosti a které do pojištění nemovitosti, je tedy třeba pečlivě prostudovat pojistnou smlouvu a připojené pojistné podmínky. Problematická bývá například kuchyňská linka či vestavěné spotřebiče.
„Pokud by pojištění zařizoval pronajímatel, může jej sjednat tak, že sám jako pojistník platí pojistné a nájemce je pojištěným, tedy tím, jehož škody jsou pojištěním kryty. Nebo může být pojištěným přímo pronajímatel, přičemž případně vzniklou škodu uhradí pojišťovna jemu,“ popisuje Eduarda Hekšová. Pojištění lze sjednat i tak, že v pojistné smlouvě nebude uveden konkrétní nájemce, bude se tedy vztahovat na všechny případné budoucí nájemce bytu.
Třetí možnost představuje takzvaná pojistka na blbost, tedy pojištění občanské odpovědnosti konkrétní osoby. Ta se vztahuje na případy, kdy občan nechtěně způsobí škodu na cizím majetku nebo újmu na zdraví – například rozbije skleněnou vitrínu v obchodě, někoho nedopatřením zraní nebo jeho dítě shodí televizi během návštěvy. Zde je však nutné dávat velký pozor na to, zda se vůbec vztahuje na škody vzniklé v nájemním bytě, případně se zamyslet i nad tím, zda pojistný limit stačí na pokrytí možné škody. Některé pojišťovny nabízejí pojištění občanské odpovědnosti jako součást pojištění domácnosti.
U každé pojistné smlouvy je nezbytné se pořádně podívat na pojistné podmínky. Především na výluky, tedy situace, které nejsou pojištěním kryty. „Je jasné, že pojistka se nevztahuje na nájemcem úmyslně způsobenou škodu, tu je povinen uhradit sám. Ovšem některé pojišťovny například pojistné plnění nevyplatí ani v případech takzvané hrubé nedbalosti, což jsou různě definované situace, na které se pojištění rovněž nevztahuje,“ uzavírá Hekšová.
