Podle Evropské komise je jedním z nejhmatatelnějších sociálních důsledků hospodářské krize výrazný nárůst chudoby v populaci v produktivním věku. Pokud bude trend polarizace platů pokračovat, nebude podle EK postupné snižování výše nezaměstnanosti ke zvrácení této situace dostačovat, a to zejména z důvodu rostoucího počtu částečných úvazků. Co dalšího zjistil přezkum zaměstnanosti a sociálního rozvoje za rok 2013 v EU?
„Musíme věnovat pozornost nejen samotnému vytváření pracovních míst, ale také kvalitě práce, abychom dosáhli udržitelného hospodářského oživení, které nepovede pouze ke snížení nezaměstnanosti, ale také k omezení chudoby“, zdůrazňuje komisař pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování László Andor.
Přezkum rovněž obsahuje analýzu, která v rozporu se všeobecně přijímaným přesvědčením ukazuje, že příjemci dávek v nezaměstnanosti mají větší šanci získat zaměstnání než lidé, kteří tyto dávky nedostávají (při rovnosti všech ostatních hledisek). To se podle analýzy týká zejména dobře navržených systémů dávek (např. systémů, v nichž dochází k postupnému snižování dávek) doplněných vhodnými podmínkami, jako je například povinnost hledat si zaměstnání. Takovéto systémy prý zpravidla lépe podporují sladění nabízených a požadovaných dovedností, a tudíž získání kvalitnějšího zaměstnání, což zase lidem pomůže vymanit se z chudoby.
Přezkum dále vyzdvihuje, že v některých zemích (např. v Polsku či Bulharsku) významný podíl nezaměstnaných nevyužívá standardních záchranných sítí (dávky v nezaměstnanosti, sociální podpora) a spoléhá se na solidaritu v rámci rodiny nebo na práci načerno. Nezaměstnaní, kteří nepobírají podporu v nezaměstnanosti, prý mají menší šanci najít si práci, protože je u nich menší pravděpodobnost, že se zúčastní aktivačních opatření, a dále nemají povinnost hledat si práci jako podmínku výplaty dávek.
Ačkoliv prý byly v průběhu krize odstraněny některé rozdíly mezi pohlavími, kterým ženy tradičně čelily (hlavně v důsledku toho, že krize zasáhla hlavně převážně mužská odvětví), stále přetrvávají rozdíly mezi pohlavími v oblasti účasti na trhu práce, platů a ohrožení chudobou. Ženy podle materiálu EU dále zpravidla stále pracují menší počet hodin než muži. To prý sice může odrážet osobní preference, přesto to podle EK vede ke snížení kariérních příležitostí, nižším platům a nižším případným důchodům, nedostatečnému využití lidského kapitálu, a tudíž k nižšímu hospodářskému růstu a nižší prosperitě. Rozdíly mezi pohlavími proto vytvářejí jak hospodářské, tak sociální náklady, a měly by být odstraňovány vždy, když jsou jejich příčinou společenské nebo institucionální překážky nebo omezení.
V členských státech lze z hlediska rozdílu mezi pohlavími v počtu odpracovaných hodin sledovat poměrně odlišné trendy: V některých případech pracuje velký podíl žen, avšak s poměrně kratší pracovní dobou (například v Nizozemsku, Německu, Rakousku a Spojeném království), v jiných zemích je účast žen nižší, avšak pokud jsou zaměstnané, pracují ženy obvykle více hodin (v řadě středoevropských a východoevropských zemí, Španělsku a Irsku).
Pouze některé členské státy (hlavně severské a pobaltské země) dokázaly kombinovat vysokou míru zaměstnanosti žen a nízký rozdíl mezi pohlavími z hlediska odpracovaných hodin. Součástí účinného souboru politických opatření by prý měla být stejná pracovní doba pro obě pohlaví, široce dostupná flexibilní pracovní doba, pobídky k rozdělení neplacené práce mezi partnery a dostatek finančně dostupných zařízení péče o děti s prodlouženou provozní dobou.
Neustále rostoucí makroekonomické rozdíly, odlišnosti v sociální oblasti a v zaměstnanosti ohrožují podle EK klíčové cíle EU stanovené ve Smlouvách – tj. "přinášet prospěch všem svým členům prostřednictvím podpory hospodářského sbližování a zlepšovat životy občanů v členských státech". Nejnovější přezkum ukazuje, že základy současných rozdílů byly položeny již v prvních letech existence společné měny, neboť nevyvážený růst v některých členských státech způsobený hromaděním dluhu na základě nízkých úrokových sazeb a silného přílivu kapitálu byl často doprovázen neuspokojivým vývojem produktivity a problémy v oblasti konkurenceschopnosti.
Jelikož neexistuje možnost devalvovat měnu, musí se země eurozóny, které se snaží znovu získat cenovou konkurenceschopnost, podle EK spoléhat na vnitřní devalvaci (snížení platů a cen). Tato politika má však své omezení a nevýhody, a to nejen pokud jde o zvýšenou nezaměstnanost a sociální těžkosti. Její účinnost podle EK závisí na mnoha faktorech, jako je otevřenost hospodářství, síla vnější poptávky a existence politik a investic posilujících nenákladovou konkurenceschopnost.
