Peer – to – peer v překladu znamená doslova rovný s rovným, což ilustruje rovnost jednotlivých uživatelů v rámci komunikace, kteří si vyměňují veškeré informace přímo mezi sebou. Z právního pohledu jde o způsob zpřístupňování autorského díla prostřednictvím internetu. Sdílení souborů a informací však může být doprovázeno zásadním problémem, a to nedostatečným dodržováním autorského práva.
Petr Kincl, advokát mezinárodní advokátní kanceláře PwC LegalZpřístupňování autorského díla prostřednictvím internetu s sebou nese možné riziko odpovědnosti za zásah do autorského práva. V našem českém právním řádu je ve vztahu ke sdílení souborů, které jsou předměty autorské činnosti, nejdůležitější autorský zákon. Ten zakazuje sdílení autorského díla veřejnosti neoprávněným způsobem, čímž se rozumí bez souhlasu autora. Tato restrikce však neplatí absolutně.
Autorský zákon totiž stanovuje výjimky, které užití autorského díla bez souhlasu autora ospravedlňují.
Pro takové výjimky platí, že dílo nesmí být užito v rozporu s jeho běžným užitím a současně nesmí být nepřiměřeně dotčeny zájmy autora. Jako příklad lze uvést třeba volné užití autorského díla a zákonné licence.
Zákonné licence lze vztáhnout zejména na případy odůvodněné ochranou veřejné bezpečnosti, například užití autorského díla ve vztahu se zpravodajskou či úřední činností. V souvislosti s peer – to – peer sítěmi lze proto úvahy o využití zákonné licence rovnou vyloučit. Naopak u volného užití autorského díla je situace zcela odlišná. Volné užití znamená užití díla pouze pro vlastní potřebu. Účelem volného užití nesmí být dosažení hospodářského či obchodního úspěchu. Tedy nakládání se soubory/daty jen pro vlastní, osobní potřebu je v souladu se zákonem, a to i bez předchozího souhlasu autora. I když se na první pohled může zdát, že se tato výjimka vztahuje i na uživatele peer – to – peer sítě, nemusí tomu tak skutečně být. Uživatelé peer – to – peer sítí totiž soubory nejenom stahují, ale také je uveřejňují. Zatímco stažení souboru pro osobní užití je v pořádku, uveřejněním souboru na peer-to-peer síti ve většině případů přirozeně a zcela automaticky dochází k porušení autorského zákona.
Odpovědnost uživatele peer – to – peer sítě sestává z několika právních rovin. Co se týče autorských práv, může autor díla po uživateli požadovat informace o rozmnoženině díla, dále všech způsobech jeho dalšího užití, stažení díla z peer – to – peer sítí, omluvu atd. Výše uvedené protiprávní jednání může nad rámec těchto povinností vyvolat občanskoprávní a dokonce i trestněprávní odpovědnost.
Držitel autorských práv se může domáhat náhrady škody, která vznikla porušením autorského práva. V případě porušení autorských práv uživatelem přichází v úvahu obecná odpovědnost za škodu způsobenou protiprávním jednáním, kterým bude v tomto případě nejčastěji porušení autorského práva, jež spočívá ve zpřístupnění díla veřejnosti bez souhlasu jeho autora. V takové situaci může tímto jednáním poškozená osoba uplatnit nárok na náhradu vzniklé škody, a to za předpokladu, že uživateli prokáže porušení právní povinnosti, dále vznik samotné škody a příčinnou souvislost mezi nimi.
Trestní zákoník obsahuje skutkovou podstatu s názvem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, které pokrývá neoprávněný zásah do autorských práv. V tomto případě by mohlo jít o neoprávněné užívání díla, jak je popsáno výše, nebo například o účinné obcházení technických prostředků ochrany autorského díla. Za takové a podobné porušení je sazba stanovena až na dva roky odnětí svobody.
Velmi důležitá je samozřejmě také otázka odpovědnosti provozovatele takové peer – to – peer sítě. Pro její určení za porušení autorského práva je dle judikatury stěžejní charakterizovat síť, jejímž prostřednictvím je autorské dílo sdíleno. Zde se nabízejí tři možnosti. V prvním případe jde o centralizovanou síť, která je řízena systémem. Ta vytváří seznam všech svých souborů. Druhou možnost představují sítě decentralizované, jež nejsou řízeny společným systémem, ale fungují na základě výměny informací mezi uživateli. Posledními jsou sítě hybridní kombinující dvě předešlé.
Sami provozovatelé přímo neporušují autorský zákon, neboť soubory, které obsahují autorská díla, zveřejňují jejich uživatelé, nikoliv oni sami. V případě sítí decentralizovaných nejspíš nemůžeme mluvit ani o nepřímé odpovědnosti za jednání, kterého se provozovatel peer – to – peer sítě dopouští. Tato odpovědnost může být přičítána provozovatelům centralizovaných a hybridních peer – to – peer sítí. Provozovatelé takových typů sítí totiž porušují povinnost předcházení škodám, již stanovuje občanský zákoník.
Ač se může z výše popsaného zdát, že užívání peer – to – peer sítí nemá žádné klady, opak je pravdou. Existuje celá řada možností, jak peer – to – peer sítě legálně využít, ať už se bavíme o sdílení fotografií z dovolené, či zveřejnění kolektivního úkolu pro spolužáky. Jako uživatel takových sítí však vždy musíte pamatovat na to, že zveřejnění souboru musí být odsouhlaseno jeho autorem. Pokud tak vykonáte, vyhnete se odpovědnosti za zásah do autorských práv.
Petr Kincl, advokát mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal
