V Česku výrazně stoupl počet smrtelných pracovních úrazů. Ukazují to nejaktuálnější data ČSÚ za 1. pololetí 2018. V zaměstnání zemřelo 60 lidí, což je o 15 případů více než za stejné období roku 2017. Podle odborníků patří dlouhodobě k nejrizikovějším oborům doprava a zejména výškové práce ve stavebnictví, při kterých se v tuzemsku přihodí polovina všech smrtelných úrazů. Absolutní počet všech hlášených pracovních úrazů se za první polovinu roku vyšplhal na 24 062 případů.
„Ve firmách jsou dvě nejohroženější skupiny zaměstnanců - polovinu všech pracovních úrazů mají rizik neznalí nováčci, za které považujeme zaměstnance do dvou let od nástupu do zaměstnání. Hned na druhém místě jsou mazáci s pocitem neohroženosti a silní rutinéři s více než dvaceti lety praxe. Ani jeden přístup se nevyplácí zejména stavbách a při práci ve výškách, kde máme společně s dopravou největší četnost smrtelných pracovních úrazů,“ říká školitel bezpečnosti práce Petr Kaňka z inspekční a certifikační společnosti Bureau Veritas.
„Nejčetnější formou smrtelného pracovního úrazu je pád zaměstnance z výšky, zejména kvůli propadnutí nebo sklouznutí ze střešní plochy. Nejčastější příčinou úrazu bývá špatně vyhodnocené riziko při práci. Nejopakovanější chybou firem je slabé proškolování zaměstnanců a intuitivní přístup k bezpečnosti práce. Je běžné, že lidé nevědí, jak správně používat výškařské vybavení nebo jim dokonce úplně chybí,“ upozorňuje Lubomír Winkler ze společnosti Ardon Safety, která se zabývá analýzou rizik na pracovišti a poskytuje bezpečnostní řešení pro průmyslové firmy i řemeslníky.
„Pracovník by se měl vždy jistit bezpečnostním postrojem s postranními oky, na která můžu zavěsit třeba kýbl s materiálem nebo nářadí. V praxi používáme pouze certifikované jistící prostředky speciálně určené pro práci ve výškách, kromě postroje také chráničku na lano nebo slaňovací brzdu“ dodává Lukáš Šrotíř z Visime.cz, který se zabývá výškovými pracemi bez použití plošin, jeřábů či lešení.
Smrtelnými úrazy jsou ohrožení nejen výškaři, ale také zaměstnanci průmyslových firem, kteří pracují v uzavřených nádržích a dalších stísněných prostorách. „Největším nebezpečím je výbuch a otrava jedovatými výpary. Bohužel se stává, že lidé umírají i při zachraňování svých kolegů, když to dělají bez patřičného vybavení a správných postupů. Tímto způsobem se stane 40 % smrtelných případů. Zatímco například v USA existují speciální bezpečnostní standardy pro tuto práci i záchranné operace v těchto podmínkách, v Česku potřebnou legislativu a nic podobného nemáme,“ říká Winkler.
Odškodnění za pracovní úrazy včetně smrtelných hradí pojišťovny, ale náklady může nést i zaměstnavatel. „Jde o případy, kdy prokazatelně došlo k pochybení firmy, která nezajistila bezpečné pracovní podmínky. Pozůstalí se mohou v rámci civilních žalob domáhat vysokého odškodnění kvůli smrtelným úrazům svých bližních. Vysouzená suma za každý takový případ se může vyšplhat až na 10 milionů korun, což je částka, na kterou oceňuje život metodika nejvyššího soudu,“ objasňuje Kaňka. „Pokud se prokáže přímé zavinění zaměstnavatele, mohou po něm pojišťovny zpětně žádat proplacení veškerých náhrad spojených se smrtelnými pracovními úrazy, což může být pro některé firmy i likvidační,“ uzavírá.
