Účast na dětských táborech skrývat různé právní otázky, na které se vyplatí znát odpověď. Důležité jsou otázky odpovědnosti jak pro pořadatele, tak i pro rodiče nebo táborové vedoucí. Na otázky dále odpovídají zástupci společnosti dTest.
V prvé řadě je zapotřebí uvést, že odpovědnost v tomto případě dělíme na občanskoprávní a trestněprávní. Zatímco občanskoprávní budeme řešit hlavně prostřednictvím občanského zákoníku, trestněprávní odpovědnost naopak pomocí trestního zákoníku. „Odpovědnými zde pak budou převážně táboroví vedoucí, případně také přítomní zdravotníci. Nejvýrazněji však bude odpovědnost ležet právě na hlavním vedoucím celého tábora,” uvádí ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.
V rámci dětských táborů zcela běžně dochází k situacím, kdy děti ztratí například telefon či peněženku. Jak ale řeší situace, kdy dítě například poškodí mobil jiného dítěte? V takových případech záleží na řadě proměnných. „Pokud by dítě, které poškodilo cizí mobil, bylo starší 13 let, muselo by škodu nahradit, jestliže bylo schopno posoudit následky svého jednání. Naopak pokud by dítěti bylo méně než 13 let, škodu musí nahradit ten, kdo nad dítětem zanedbal náležitý dohled, tedy nejčastěji příslušný oddílový vedoucí. Pokud by k zanedbání dohledu nedošlo, musely by škodu standardně nahradit rodiče dotyčného dítěte,” říká Eduarda Hekšová.
Občanský zákoník upravuje tzv. prevenční povinnost. Ta mimo jiné ukládá všem osobám povinnost postupovat při své činnosti tak, aby se předcházelo případné újmě na majetku či zdraví jiných osob. Pokud by tedy došlo k úrazu dítěte například v důsledku nebezpečné a nevhodně zvolené hry ze strany vedoucích, vznikla by vedoucím povinnost k náhradě škody z důvodu porušení jejich zákonné povinnosti. „Vždy je ale zapotřebí také posoudit, zda určitou vinu na vzniku škody nenese i samotné dítě, například v důsledku neuposlechnutí pokynů vedoucích. V takových případech by mohlo dojít k úměrnému snížení náhrady dle míry osobního zavinění,” podotýká Hekšová.
Kromě občanskoprávní odpovědnosti může být v některých případech uplatňována též trestněprávní odpovědnost. Typickými trestnými činy, ke kterým by v případě letních táborů mohlo docházet, je krádež, ublížení na zdraví, podání alkoholu dítěti či ohrožování výchovy dítěte. Stran dětí je nicméně důležité uvést, že trestněprávní odpovědnost vzniká až dovršením 15 let věku.
K činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež a pro obdobné činnosti na sportovních soustředěních dětí a mládeže přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, pokud jde o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež. Zaměstnanci přísluší za podmínek dle zákoníku práce pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku nejvýše za 1 týden v kalendářním roce.
Pracovní volno náleží zaměstnanci pouze za podmínky, že se jedná o akci pořádanou právnickou osobou zapsanou ve veřejném rejstříku právnických a fyzických osob po dobu nejméně 5 let a práce s dětmi a mládeží je její hlavní činností. Tuto skutečnost musí zaměstnanec zaměstnavateli prokázat. Zaměstnavatel má nárok na úhradu poskytnuté náhrady mzdy nebo platu ze státního rozpočtu; nehradí se náhrada mzdy nebo platu nad rozsah stanovený tímto zákonem. Úhradu poskytuje na žádost okresní správa sociálního zabezpečení podle sídla zaměstnavatele, je-li jím právnická osoba, nebo podle místa trvalého pobytu zaměstnavatele, je-li jím fyzická osoba. Zaměstnavatel musí doložit poskytnutí náhrady mzdy nebo platu a splnění podmínek pro její poskytnutí.
