Průměrně třináct dní v roce stráví pracovníci segmentu automotive na nemocenské dovolené, i přesto je ale potkáte v zaměstnání častěji než pracovníky v pojišťovnictví. Ti sice tak často nemocní nejsou, vyčnívají ale celkovým počtem absencí v práci, v loňském roce doma průměrně strávili 17,9 dne. Vyplývá to z průzkumu poradenské společnosti PwC, která vyhodnotila průměrnou nemocnost a absenci pracovníků na českém trhu.
Nejpropastnější rozdíl přitom stále panuje mezi manuálními pracovníky a managementem. Zatímco průměrná míra absence u manuálních pracovníků ve stavebnictví dosahuje 8,6 %, u manažerů v high-tech a chemickém průmyslu je téměř jedenáctkrát nižší - dosahuje pouhých 0,8 %. Celková míra absence je pak u manuálních pracovníků 7,2 %, u managementu 1,9 %. Ve srovnání s výsledky z roku 2017 přitom došlo k poklesu nemocnosti i celkového počtu absencí u většiny sledovaných firem. Analytici ale už nyní upozorňují na růst nemocnosti, který odstartoval v letošním červenci po opětovném zrušení karenční doby.
„Náklady na absenci zaměstnance dosahují až dvojnásobku nákladů jeho odměny. V prvních čtrnácti dnech nemoci zaměstnanci platíte náhradu mzdy, zároveň se musíte vypořádat s potenciálně sníženou produktivitou na jeho pracovišti a v mnoha případech je třeba zajistit náhradu takového zaměstnance po dobu jeho absence, což jsou další náklady navíc. Proto se především výrobní společnosti začínají zabývat absencemi a nemocností systematičtěji. Pomáháme jim i s predikcí, na základě které jsme schopni určit, které skupiny zaměstnanců budou nemocné v jednotlivých dnech a firmy tak mohou už dopředu řešit jejich náhrady, například prostřednictvím najmutí většího množství agenturních pracovníků,“ vysvětluje Martin Hůrka, expert týmu People & Organisation společnosti PwC.
Často nemocní manuální pracovníci ve stavebnictví tak letos přeskočili své kolegy ze sektoru automotive, kteří se na první příčce umístili v loňském roce. I přesto si jedno prvenství automobilový sektor udržel, a to v nejvyšším počtu strávených nemocí v přepočtu na jednoho zaměstnance. Zaměstnanci byli v průměrů nemocní 13,6 dne, což je o tři dny déle než v roce 2016.
Podle Martina Hůrky je hlavním důvodem náročnost práce v automobilovém průmyslu i stavebnictví: „Je nutné si uvědomit, že práce v tomto oboru je opravdu vyčerpávající a často fyzicky i psychicky vyčerpávající. Svůj vliv na nemocnost zaměstnanců může mít i jednotvárnost práce u výrobních linek, proto se většina firem snaží čas od času měnit pracovní náplň zaměstnanců výroby. Lidé pracující na nižších pozicích mají často i nižší chuť do práce jít a naopak vyšší tendenci „hodit se marod“. V nemocnosti se pak projevují i nejrůznější sezónní vlivy, které se mohou zdát banální, ale pro některé zaměstnavatele jsou ohrožující. Hezký příklad může být třeba start zahrádkářské sezóny, během které zaměstnanci raději tráví pracovní dobu na zahrádkách než v zaměstnání.“
Téměř šestidenní rozdíl v počtu absencí lze sledovat i na základě velikosti firmy. Ve firmách nad 600 zaměstnanců pracovníci absentují v průměru 14,2 dne v roce. V malých firmách pod 200 zaměstnanců absence dosahuje pouhých 8,4 dne. Jen o něco menší rozdíl pak lze sledovat i v samotné nemocnosti.
„Důvodů, proč lidé ve velkých firmách častěji chybí, může být mnoho. Lidé v menších firmách mají často užší vztah k firmě i jejím představitelům a cítí vyšší zodpovědnost do práce přijít. Jde ale jen o jednu z možností, jak výsledek interpretovat. Dalšími veličinami jsou mnohdy snazší prevence nebo obor podnikání, kdy množství těchto menších společností působí v nevýrobních sektorech, což umožňuje i větší flexibilitu v řešení potenciálních absencí, “ uvedl Martin Hůrka z PwC.
