Nejvyšší soud informoval, že jako zjevně neopodstatněné odmítl dovolání O. K. (1963), který byl odsouzen jako osoba odpovědná za smrtelný pracovní úraz. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře byl 9. 10. 2013 za přečin usmrcení z nedbalosti odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, náhradu škody ve výši 49 021 Kč. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstává uložený trest v platnosti.
Nejvyšší soud ve své zprávě uvádí: O. K. byl shledán vinným z toho, že v areálu firmy v Čáslavi jako odpovědná osoba umístil čtyřstrannou tloušťkovací frézku, FWC 50 rok výroby 1987, do nevyhovujícího prostředí v prostoru uzavřeném pevnou překážkou, která tvořila nebezpečné tlačné místo při vysouvání obrobků z tohoto stroje a také nestanovil pracovní postup při odebírání ohoblovaných fošen válečkového dopravníku tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, a dne 21. 2. 2013 přibral k odebírání a rovnání dřevěných fošen pomocníka nar. 1956, kterého řádně neproškolil a nepoučil.
V době kolem 13:20 hod. při práci na čtyřstranné tloušťkovací frézce, kdy zpředu vkládal do stroje hoblovaný materiál, který z něho vyjížděl po válečkovém dopravníku, se dostatečně nepřesvědčil, zda se v nebezpečném prostoru nepohybují osoby, v důsledku čehož došlo k přimáčknutí pomocníka vyjíždějící dřevěnou fošnou v oblasti břicha proti betonové zdi, k níž stál zády. Poškozený utrpěl úrazový krvácivý šok při trhlině horní mezenterické žíly a zakrvácení do dutiny břišní, na jehož následky zemřel, čímž porušil zejména ustanovení § 102 odst. 1, 3, 4 zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 5 odst. 1 zák. č. 309/2006 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a § 415 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Okresním soudem v Kutné Hoře byl 9. 10. 2013 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Odvolání Krajský soud v Praze 12. 12. 2013 zamítl.
V podaném dovolání mimo jiné O. K. uvedl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho zavinění. Podle jeho názoru nemohlo svým jednáním porušit § 102 odst. 1, 3 a 4 zákoníku práce, neboť mezi ním a poškozeným neexistoval pracovněprávní vztah. Nebyla totiž uzavřena žádná písemná dohoda, jak to předpokládá zákoník práce, ani se o možnosti jejího uzavření neuvažovalo.
Neexistovaly ani další náležitosti pracovněprávního vztahu - poškozený mu nebyl podřízen, jak vyplývá z toho, že se bez jakéhokoliv postihu vzdálil z pracoviště a navštívil hostinec, kde požil alkoholický nápoj, nebyla provedena vstupní lékařská prohlídka, ani nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti pro úhradu zdravotního a sociálního pojištění. Jejich vztah byl podle obviněného výlučně vztahem dobrovolné pomoci.
Obviněný dále zdůraznil, že poškozenému se dostalo potřebného ústního poučení, aby nevstupoval před vyjíždějící ofrézovanou fošnu, a pokud to porušil, byl jím i dalšími přítomnými napomínán. Obviněný rovněž nesouhlasil se závěrem znalce, že předmětná frézka byla nevhodně umístěna proti pevné překážce, když mezi frézkou a zdí byla kolečková dráha a za ní volný prostor, takže tato délka se rovnala jeden a půl násobku délky opracované fošny.
Samotný úraz se stal, když se poškozený choval v rozporu s opakovaným poučením, nestál vedle kolečkové dráhy, ale proti frézce, a kdy nebyl zasažen vyjíždějící fošnou, ale na kolečkové dráze volně položenou fošnou, kterou z neznámých důvodů po vyjetí neodebral nebo ji neshodil z válečkové dráhy. Podle obviněného rovněž nebylo přihlédnuto k tomu, že frézování fošen bylo vykonáváno na cizím pracovišti ve vykázaném prostoru a z provozního i technologického hlediska nebylo možno frézku umístit jinak. Umístění frézky nadto nebylo vytknuto ani bezpečnostním technikem organizace, kde byla práce prováděna, ani seřizovačem.
Senát Nejvyššího soudu po projednání dovolání v neveřejném zasedání podle vydané zprávy zjistil, že dovolací důvody nejsou opodstatněné a dovolání odmítl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je konečné a nelze se již proti němu odvolat.
