Podle předpokladu společnosti Flecto čeká Českou republiku významné navýšení počtu pracovníků z Asie. Během příštích pěti let jich přijme odhadem až 50 000. Jedná se o nevyhnutelný trend, který jen zpomalila epidemie koronaviru. Oficiálně je na tuzemském trhu práce více než 350 000 volných míst. Skutečné množství však může být až půl milionu. K vyřešení krize na trhu práce bude podle firmy nutné změnit legislativu a celý trh zpružnit. Podle Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) je nutné zvýšit flexibilitu v zaměstnávání.
Podle zakladatelek platformy Flecto Kateřiny Tkadlecové a Jany Stehlíkové se potřebuje česká ekonomika připravit na příchod pracovníků ze vzdálenějších zemí mimo Evropu. Ty se podaří získat zejména z Jihovýchodní Asie. Úřad práce uvádí, že jsou firmy připraveny nyní přijmout až 350 000 pracovníků. „Přestože průmyslová produkce klesá, nedostatku lidských zdrojů na českém trhu práce se to nijak zásadně nedotklo a zaměstnanost aktuálně dosahuje hodnot před Covidem. Lidé chybí zejména na nízkokvalifikovaných nebo nekvalifikovaných pozicích, a to ve stále stejných odvětvích“, říká Tkadlecová, spoluzakladatelka společnosti Flecto.
I přesto, že české podniky hledají tolik potřebnou pracovní sílu v zahraničí, nedokážeme plně využít potenciál tuzemského pracovního trhu. V Česku jsou totiž až dva miliony lidí, kteří by pracovat mohli a často i chtějí, ale brání jim v tom různé překážky. „Stačí jen odbourat bariéry nebo zjednodušit proces flexibilního zaměstnávání. Tím se na trh práce dostanou lidé jako jsou rodiče na rodičovské dovolené, senioři či studenti. Nebo třeba i jedinci, kteří nechtějí nebo nemohou pracovat v určité fixní hodiny a chtějí si sami řídit svůj pracovní čas,“ uvádí Jana Stehlíková, spoluzakladatelka společnosti Flecto.
Dle vyjádření výkonného ředitele Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) Víta Jáska, brzdí nouze o pracovníky růst české ekonomiky. Zároveň zpomaluje její obnovu po koronavirové krizi a brání využití jejího plného potenciálu. „Pokud by se k nám za prací přesunulo 100 tisíc cizinců, potenciál produkce české ekonomiky by se zvýšil odhadem až o 2,5 %,“ dodal Jásek.
Z rozdílu poptávky a nabídky na trhu práce lze jasně vyčíst, že i kdyby byli do pracovního procesu zapojeni všichni nezaměstnaní, stále by firmám scházelo přibližně 100 000 pracovníků. „Kopírujeme vývoj, který je dobře vidět ve vyspělých ekonomikách sousedních států a nedokázali jsme na něj včasně reagovat. S růstem životní úrovně a odchodem do důchodu těch generací, které byly zvyklé tvrdě pracovat, se situace bude i nadále zhoršovat. Jednoduše lze říci, že na určitých pozicích už Čecha pracovat neuvidíte. Z dlouhodobého hlediska je řešením automatizace procesů, rychlým řešením je pak změna legislativy v oblasti v oblasti flexibilních úvazků i získávání pracovního povolení pro pracovníky ze zemí mimo EU,“ uvedla Tkadlecová.
Češi bohatnou a tím zároveň přibývají pracovní pozice, o které již není zájem. V posledních letech tak bylo běžné, že je obsazovali lidé z východní Evropy. Nejčastěji z Ukrajiny, Běloruska či Moldávie. V současné době pracovníci nepřichází do Česka v takové míře, který by byla potřeba a jdou do západních zemí. Jedním z důvodů je jednodušší, a hlavně rychlejší imigrační proces. „Problém není jednostranný. I současný vztah zaměstnavatele a pracovníka z východu se mění. Dlouhodobým trendem je, že u východoevropských pracovníků klesá produktivita práce, což ještě více komplikuje pozici zaměstnavatelů. O to větší mají motivaci k najímání pracovní síly mimo Evropu, “ dodala Tkadlecová.
Kvůli nepružnému a pomalému systému získávání víz a pracovních povolení vzniká prostor k ilegální migraci. Je zde i zřejmá motivace nefunkční systém obcházet. „V Česku momentálně pracují odhadem nelegálně tisíce, ne-li desetitisíce lidí zejména ve stavebnictví. Zjednodušení procesu zaměstnávání by zmenšilo prostor pro nelegální zaměstnávání,“ přibližuje Stehlíková. Přijmout do firmy cizího státního příslušníka je administrativně i časově velmi náročné. V České republice trvá získat pracovní víza i půl roku, v některých případech dokonce až 9 měsíců.
V Polsku a Německu celý proces zabere řádově pár týdnů. Řešení se nabízí v několika rovinách. Jednou z nich je stanovení si prioritních států, ze kterých bude pracovní síle přicházet. Zde pak má smysl odstraňovat zbytečné finanční i administrativní zatížení. Další příkladem je vyřešení neefektivity způsobené tím, že tuto agendu mají na starost tři ministerstva (ministerstvo zahraničí, vnitra a ministerstvo práce a sociálních věcí).
