Před několika dny byl vydán každoroční Index vnímání korupce (Corruption Perceptions Index, CPI). Ten hodnotí státy od 0 do 100 podle míry rozšíření korupce ve veřejném sektoru. Stevan Villalobos, senior manažer oddělení investigativních služeb a řešení sporů společnosti EY, k němu - a především pak k situaci v ČR - vydal komentář. Jeho závěry jsou zajímavé.
V komentáři se uvádí:
Nejsledovanějším výsledkem je pochopitelně umístění České republiky, která za rok 2017 získala 57 bodů a obsadila 42. místo z celkových 180 hodnocených států, které sdílí mimo jiné s Kyprem a Španělskem. Oproti předchozímu roku, kdy Česká republika získala 55 bodů a obsadila 47. místo, došlo k mírnému zlepšení Indexu o 2 body.
Výsledky jako obvykle vzbuzují rozporuplné reakce. Vládní představitelé mohou oprávněně poukazovat na zlepšující se trend. Kritici naopak budou, stejně oprávněně, upozorňovat, že 15 členských zemí EU (včetně například Polska) dosahuje lepších výsledků. Opět se objeví hlasy volající po dalších, razantnějších opatřeních. Ti, kteří mají podezření, že boj proti korupci je pouze jiná forma boje politického, budou Index i nadále kritizovat pro jeho údajně malou výpovědní hodnotu.
Index vnímání korupce rozhodně není o tom, kolik občanů v uplynulém roce nabídlo úplatek, či o něj naopak požádalo. O tom vypovídají jiné výzkumy, např. nedávno zveřejněné šetření Eurobarometru. Daleko více Index vypovídá o tom, jak se která země ke korupci staví, jaká přijímá protikorupční opatření, či jak důsledně stíhá korupční případy.
Co nám tedy Index skutečně říká? Zaprvé, po nezpochybnitelném zlepšení mezi roky 2014 a 2015 (posun z 51 bodů na 56 bodů) došlo v následujících letech ke stagnaci (v roce 2016 byl Indexu 55 bodů a za rok 2017 je to 57 bodů). Druhým zjištěním je postavení České republiky v regionu vůči všem sousedním zemím, které se z dlouhodobého hlediska prakticky nemění. Ze zemí Visegradu se ČR umisťuje hůře než Polsko, ale lépe než Slovensko.
Stagnace v posledních dvou letech zároveň ukazuje, že nestačí pouhá změna legislativy. Současná vláda plánuje dokončit legislativní úpravu lobbingu a ochranu oznamovatelů (tzv. whistleblowerů). To je sice správné, ale nesmí se zapomínat na důrazné vymáhání přijaté legislativy. Osobní angažovanost jednotlivých členů vlády je v tomto smyslu nenahraditelná. Důraz je třeba klást i na compliance systémy státních firem a klíčových veřejných dodavatelů.
Nakonec si položme otázku, jaké závěry můžeme z letošních výsledků CPI činit. Naše republika nedávno přijala úpravu financování volebních kampaní, novelizovala zákon o střetu zájmů, přijala zákon o prokazování původu majetku, o něco dříve pak upravila trestní odpovědnost právnických osob. Daleko aktivněji ke stíhání korupčních případů přistupují státní zastupitelství. Pokud tedy bude vláda odhodlána pokračovat v zavádění, a především ve vymáhání protikorupční legislativy, tak lze očekávat, že se to na výsledcích Indexu CPI v dalších letech pozitivně projeví.
