Pouze necelé dva měsíce zbývají společnostem k tomu, aby se rozhodly, zda zcela podřídí svoje vnitřní poměry Zákonu o obchodních korporacích (ZOK) či nikoli. Termín, kdy je možné se podřídit ZOK, je stanoven na k 31. 12. 2015 a lhůta je velkou částí odborné veřejnosti vnímána jako prekluzivní, tzn. po jejím uplynutí tedy tato možnost zcela zanikne. Víte, jaká jsou pro a jaká proti?
„Rozhodně doporučujeme větším společnostem, aby se podřídily Zákonu o obchodních korporacích jako celku, předejdou tím mnoha zbytečným komplikacím. Na společnosti, které této možnosti nevyužijí, resp. na vztahy mezi společností a jejími společníky, se pak současně vztahuje nový zákon i dřívější obchodní zákoník. V případných sporech by se muselo vždy pečlivě posoudit, kterým zákonem se určitá záležitost a situace bude řídit. A s ohledem na časté konflikty mezi právní úpravou nového zákona a dřívějšího obchodního zákoníku plné podřízení se novému zákonu zcela jistě posílí právní jistotu společnosti,“ Vysvětluje advokát Tomáš Chalupa spolupracující s portálem pravnigramotnost.cz, který se problematikou zabývá.
Možnost podřídit se ZOK se týká úpravy práv a povinností společníků vůči společnosti. Díky podřízení se Zákonu o obchodních korporacích bude mnohem snazší rozhodování o otázkách dotýkajících se těchto práv a povinností. Typickými příklady jsou u společnosti s ručením omezeným a akciové společností zejména možnost vyplácet zálohy na podíly na zisku na základě mezitímní účetní závěrky, zrušení povinnosti tvořit zákonný rezervní fond, možnost stanovení různých druhů podílů/akcií, snížení počtu členů představenstva či dozorčí rady, u akciové společnosti možnost přechodu na monistický systém řízení, účast právnických osob v orgánech společnosti, rozhodování valné hromady per rollam, atp.
Další výhodou pro společnost, která se podřídí novému zákonu jako celku, je fakt, že na ni již nebudou vztahovat například omezení obsažená v § 196a obchodního zákoníku. „Jinými slovy - společnost, v jejímž čele stojí více, než jeden společník to bude mít díky přizpůsobení se ZOK daleko jednodušší při provádění jakýchkoliv změn, při výplatě podílu ze zisku a u řady dalších interních rozhodnutí,“ shrnuje Chalupa.
Jestliže společnost přizpůsobila svoji vnitřní dokumentaci donucujícím ustanovením Zákona o obchodních korporacích, kterou vložila aktualizovanou do obchodního rejstříku (termín uplynul již 30.6.2014) a zároveň nerozhodla o podřízení se ZOK jako celku, pak se bude i nadále řídit dvojí právní úpravou. Nevýhody opt-inu si musí každá společnost analyzovat samostatně, protože některá nová pravidla jim mohou či nemusí vyhovovat.
Jde například o pravidla pro výplatu vypořádacího podílu společníkovi ve společnosti s ručením omezeným. Na první pohled možné nevýhody, ale na ten druhý se zase společnosti mohou opřít o ustálené rozhodovací praxe soudů a jistou předvídatelnost výsledků při uplatňování nároků. A lze logicky předpokládat, že tato soudní a rozhodovací praxe bude ještě v nejbližších několika letech převládat.
„S rozhodnutím nepřijmout generální opt-in se nejčastěji setkáváme u menších společností v čele s jedním společníkem. Tyto společnosti nejenže hledí více na náklady, ale zároveň logicky nepředpokládají žádné vnitřní rozpory. Z jejich úhlu pohledu by přijetí ZOKu pro ně znamenalo jen větší finanční a formální zátěž, když by musely řadu svých kroků z důvodu právní jistotu konzultovat s právníky,“ vysvětluje běžnou praxi menších firem, které se staví proti přijetí opt-in Kateřina Procházková, tisková mluvčí portálu pravnigramotnost.cz.
