To, co brzdí české stavebnictví, je neúměrně dlouhý a složitý povolovací proces a také s vyspělou Evropou neporovnatelně široký okruh účastníků stavebního řízení. Česko se tak ve statistice Světové banky řadí v délce stavebního procesu na 130. místo ze 190 zemí. Upozorňuje na to společnost Central Group a často i další developeři.
Doba, od zahájení prací na projektu, přes všechny stupně povolení až po samotnou výstavbu a kolaudaci běžného bytového domu, se prodloužila na neuvěřitelných deset let. Jak problém vyřešit? Se svými návrhy přichází právě Central Group.
Podle této firmy je nutné výrazně zkrátit povolovací proces a také omezit okruh účastníků řízení. Jinak podle ní bude stavebnictví, které je oborem s jedním z nejvyšších multiplikačních efektů pro ekonomiku, nadále skomírat. Central Group dále uvádí:
V podstatě téměř neomezené možnosti odvolání občanských iniciativ se zaměřením na ochranu životního prostředí, a to na kterémkoli stupni stavebního řízení, navíc v řadě případů opakovaná a čistě šikanózní, to je něco v civilizovaném zahraničí nevídaného. K výstavbě řekněme na Praze 4 má dnes možnost vznášet připomínky v podstatě jakékoli občanské sdružení se sídlem na druhé straně republiky, které zjevně není plánovanou výstavbou nijak dotčeno. A to je třeba změnit, pokud chceme, aby se výkon stavebnictví vrátil na přijatelnou úroveň.
Již v prosinci loňského roku se začalo blýskat na lepší časy. Počet zahájených bytů v bytových domech vyskočil na 828, což bylo zhruba tolik, jako za 11 předchozích měsíců dohromady. V lednu pak sice počet vydaných povolení mírně klesl na 312 zahájených bytů. Jde sice i o meziroční pokles o 20 procent, nicméně můžeme to třeba přičítat mimosezónnímu období.
Zdá se tedy, že již politici a úřady pochopily neudržitelnost donedávna uplatňovaného přístupu, kdy byly v některých měsících povolovány jen jednotky bytů pro celou Prahu. Za celý loňský rok bylo tak zahájeno jen 1707 bytů v bytových domech, prodáno však bylo 6650. Meziročně šlo tedy o pokles vydaných povolení o 56 procent a představovalo to obnovu jen 2,8 promile pražského bytového fondu. Je tedy zřejmé, že tak omezené povolování, jako v loňském roce je zcela nedostatečné a způsobuje zdražení nových bytů.
Obrovská disproporce mezi zahájenými a prodanými byty se ale i nadále bude promítat do cen. Nové bydlení v Praze loni zdražilo o 19,5 procenta a i letos lze očekávat další růst o pět až deset procent kvůli setrvačnosti, tak typické pro stavebnictví. Zásoba bytů na trhu totiž razantně klesla na méně než 4000. Jen čtvrtina z těchto bytů se přitom pohybuje v cenách do 60 tisíc korun za m2 a je tak relativně dobře cenově dostupná pro běžnou střední třídu. Vzhledem k omezené výstavbě roste zanedbanost bytového fondu, který je v Praze nejstarší v rámci ČR. Zvětšuje se také propast v úrovni bydlení mezi Prahou a vyspělou Evropou.
Kvůli růstu cen se nové byty dostávají mimo příjmové možnosti běžných domácností a poptávka se tak přelévá do oblasti starších bytů a nájmů. I zde proto ceny rostou, dokonce rychleji než u nového bydlení. V době prodejního boomu vyvolaného levnými hypotékami se totiž bytů začíná na trhu nedostávat.
Razantní propad Prahy je viditelný v poklesu jejího podílu na zahajovaných bytech v bytových domech v rámci ČR. Zatímco v posledních letech se v Praze zahajovalo vždy více než 50 procent všech bytů, v roce 2015 například 58 procent, loni to bylo jen 29 procent, a to jen díky skokovému nárůstu v prosinci. Ještě za leden až listopad se Praha na celku podílela jen 18 procenty. V lednu naopak Praha s 312 vydanými povoleními žebříček krajů vede. Snad tedy už skutečně bude líp a hlavnímu městu se i v této oblasti vrátí postavení, které mu náleží.
