Zvláštní zákon zakazoval pronajímatelům vypovědět nájemce z nájmu bytu, jestliže dlužil nájemné splatné v období od 12. března do konce července 2020 za podmínky, že se nájemce ocitl ve finanční tísni v důsledku pandemie onemocnění covid-19. Nájemce však musel dluh na nájemném uhradit nejpozději do konce roku, jinak mu nyní může pronajímatel dát výpověď. Právní úprava, která by umožňovala nájemcům odklad nájemného i v dalším období, totiž nebyla přijata. Někteří lidé proto nájem bytu, který si nemohou nadále dovolit, chtějí sami ukončit. Jaké lze zvolit postupy?
Podle zvláštního zákona platilo, že pronajímatel nemohl vypovědět nájemce z bytu pro dluhy na nájemném vzniklé od 12. března do konce července 2020. Podmínkou však bylo podstatné snížení příjmů nájemce v důsledku pandemie onemocnění covid-19. Nájemce zároveň musel dlužné nájemné zaplatit nejpozději do konce roku 2020.
„Pokud se tak nestalo, je nyní v prodlení s úhradou nájemného. Pronajímatel jej tak může z bytu vypovědět, a to podle výše dlužného nájemného buď bez výpovědní doby, nebo s výpovědní dobou. Dále může vymáhat zaplacení nájemného včetně úroků z prodlení, nedohodne-li se s nájemcem na dalším odkladu,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Nemůže-li si nájemce nadále dovolit platit nájemné, může nájem bytu sjednaný na dobu neurčitou kdykoliv vypovědět, a to s tříměsíční výpovědní dobou. Ta běží od prvního dne měsíce následujícího po tom, v němž byla výpověď doručena pronajímateli. Tedy například u výpovědi doručené pronajímateli dne 20. ledna 2021 běží výpovědní doba od 1. února 2021 a uplyne dne 30. dubna 2021. Až do uplynutí výpovědní doby je nájemce povinen platit sjednané nájemné.
U nájmu bytu na dobu určitou se předpokládá, že skončí uplynutím sjednané doby, pokud nedojde k prodloužení nájemního vztahu. Vypovědět nájem na dobu určitou lze podle zákona jen výjimečně, a to tehdy, jestliže se změní okolnosti, z nichž strany při uzavírání nájemní smlouvy vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
„Za takovou změnu okolností se považuje i současná situace vyvolaná pandemií, kdy se mnoho lidí může ze dne na den ocitnout bez finančních prostředků. V tomto případě by měl nájemce doložit pronajímateli, že u něj taková změna okolností nastala, například prokázáním ztráty zaměstnání nebo nemožnosti ho vykonávat kvůli přijatým vládním opatřením,“ vysvětluje Hekšová. Výpovědní doba je pak podle ní stejná jako u nájmu bytu na dobu neurčitou, tedy tři měsíce. Z jiných důvodů a třeba i v kratší výpovědní době může nájemce nebo také pronajímatel nájem sjednaný na dobu určitou ukončit jen v případě, že je taková možnost dohodnuta v nájemní smlouvě.
Chce-li nájemce v bytě zůstat i při zhoršené finanční situaci, může se pokusit s pronajímatelem dohodnout například na dočasném snížení nájemného, jeho prominutí nebo odkladu placení. „Pokud nájemce nebude pronajímateli platit nájemné, vystavuje se riziku nejen skončení nájmu pro neplacení nájemného, ale i navýšení dluhu o úroky z prodlení a soudní výlohy v případě, že se pronajímatel bude domáhat skončení nájmu u soudu,“ varuje Hekšová.
I pro pronajímatele může být výhodnější se s nájemcem dohodnout. Pokud ho pro neplacení nájemného z bytu vypoví, může se nájemce bránit proti výpovědi u soudu. A až do jeho rozhodnutí, které potvrdí, zda nájem byl skončen řádně, může nájemce v bytě nadále bydlet. A vymoci z něj dlužné nájemné pak může být problematické.
