V posledních letech jsme svědky rostoucího trendu home office, který byl urychlen zejména pandemií COVID-19. Řada firem přijala nové pracovní prostředí jako standard a umožnila svým zaměstnancům pracovat z domova. Lidé tak mohou lépe skloubit pracovní a osobní život. Mají větší flexibilitu v plánování dne, což může mít pozitivní vliv na jejich produktivitu a snížení pracovního stresu. Nevytrácí se ale firemní kultura a jak je to s loajalitou zaměstnanců?
Pandemie naštěstí pominula, ale zaměstnanci se zpět do kanceláří nehrnou. Zvykli si na vlastní pracovní dobu, mají nové způsoby práce a řešení pracovních úkolů. „Část firem přesto zaznamenává pokles produktivity zaměstnanců na home office. Přestože by šéfové měli lidi raději ve firmě častěji než jednou v týdnu na poradu, bojí se to vyžadovat. Málokterý šéf ale o omezení podmínek pro home office mluví. Kvůli nedostatku lidí na trhu práce se bojí, aby o zaměstnance nepřišel,“ řekla Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem.
Firmy vnímají, že kvůli hybridnímu režimu, kdy zaměstnanci pracují častěji doma, trpí i firemní kultura, kterou dlouho budovaly. Přibývá také lidí, kteří nejsou ochotni překračovat rámec svých povinností. „Vyvinout větší aktivitu souvisí s tím, jak moc vidíme ve své práci smysl a jak moc se cítíme součástí společného výsledku. To logicky u home office upadá,“ uvedla Irena Vrbová.
Je to právě prostředí, které člověka dostává do pracovní role. Proto je pro někoho daleko náročnější přepnout doma v obýváku do pracovního módu. „Práci doma buď odkládáme, nebo se naopak přepínáme. Zlatý střed se nepovede najít každému. Navíc, pokud byli zaměstnanci dosud zvyklí na vedení a kontrolování ze strany šéfa. To jsou obvykle lidé, kterým práce z domova nevyhovuje, cítí se vyčleněni. Nicméně lidé byli vždy součástí smečky a vyloučení má na lidské bytí neblahé dopady, které mohou vést k odchodu z firmy nebo zhoršení psychického zdraví,“ upřesnila Irena Vrbová.
I když se snaží vedení firem dávat lidem důvěru a motivovat, na dálku je to náročné. „Reálně ji šéf zvládne s jedním z deseti zaměstnanců. Ztrácí se loajalita a sounáležitost zaměstnance s firmou. Pracovník pak funguje spíše za sebe, než jako člen týmu, který jde společně určitým směrem, za určitým cílem. Mizí také ochota sdílet své znalosti s kolegy, pomáhat ostatním, zaučovat nováčky. Narušuje se spojení s firmou, vztahy s kolegy i šéfy. Jak se říká – sejde z očí, sejde z mysli. Jakmile se pouto přetrhává, je pro zaměstnance jednodušší práci změnit a dlouho budovaná loajalita a důvěra přijde vniveč,“ doplnila Vrbová.
