Dostalo se mi v poslední době do rukou několik zpráv o bohatství lidí v různých částech světa i několik komentářů, ze kterých by člověk mohl nabýt dojmu, že vyčíslený objem majetku je základním ukazatelem, na jehož základě lze hodnotit životní úroveň obyvatel. Má to ale háček – toto číslo ukazuje právě jen majetek...
Vážně tu nechci snižovat důležitost úspor nebo investic do akcií, dluhopisů nebo nemovitostí, které jsou ve všech zmíněných zprávách základem pro určení paramtru bohatství... Jen se bráním poměřovat jimi životní úroveň, jak to bohužel některé komentáře bez zaváhání dělají.
Mám před očima následující příklad: Dvě stejně vydělávající osoby, z nichž jedna žije skromně a většinu příjmu investuje, zatímco druhá si za své peníze dopřává cestování, dobrého jídla, kultury a dalších radostí života... V odstupech deseti let budeme měřit jejich bohatství a je zřejmé, jak to dopadne. Ale co ukazatel bohatství vypovídá o kvalitě jejich života? Máme se vážně pohoršovat nad chudobou toho, kdo peníze utratil za požitky, usuzovat na nespravedlivou nerovnost, ba budovat pro něj záchrannou síť?
Ano, je to na dlouhou diskusi - o odpovědnosti, objektivních měřítcích, životních prioritách, ale třeba i o možnostech nastavení sociálních systémů. Po pravdě - tak daleko tu nechci zajít. Jde mi jen o ty mnohdy zkreslené závěry na základě publikovaných ukazatelů bohatství, nebo, přesněji, majetku.
Jak už jsem psal – nic proti investicím – a nic proti nejrůznějším ekonomickým ukazatelům. Je tu jen jeden malý trabl: Dnešní (uspěchaná – ano, je to klišé) doba svádí k rychlým závěrům a tak jsou ony ukazatele velmi často zásadně dezinterpretovány. Mysleme na to vždy, když je zahlédneme - v našich informačních systémech či v médiích.
Léto, které si skutečně užijete,
(čímž si ovšem patrně zhoršíte některé ekonomické ukazatele)
vám přeje
Petr Mandík, editor OnBusiness.cz
