Světové finanční trhy zaznamenávají v posledních týdnech neklid. Pražská burza zaznamenala významné propady, turbulencemi ale procházejí i další trhy a řada investorů hledí s obavami směrem k Číně. Na co se tedy připravit?
Nad dalším vývojem se zamýšlí Miroslav Adamkovič, investiční analytik ČSOB Asset Management:
Víra v rozvinuté a vyspělé trhy Čínu však na seznamu největších hrozeb nahradila víra v rozvinuté ekonomiky a jejich centrální banky. Na rozdíl od rozvojových ekonomik, s nimiž se letos moc nepočítalo, je jejich makroekonomická kondice hlavním tématem pro investice do akcií v letošním roce. Levná ropa měla podpořit domácí poptávku a tím i služby a průmysl. A centrální banky měly hospodářský růst kočírovat pevnou rukou mezi nástrahami deflace a nákazou z jiných částí světa.
Makrodata z USA ani z Evropy (viz třeba německá průmyslová výroba) však nebyla nikterak pozitivní. Důvěra ve Fed se zdá být oslabena, protože trh přes opakovaná vyjádření centrálních bankéřů letos nečeká další navýšení sazeb. ECB se po prosincovém zklamání zatím zmohla jen na slovní intervence, avšak připravila si půdu pro březnové navýšení stimulů.
Nad trhy tak visí prospekt opakování japonského scénáře s dlouhými roky nízkých až záporných sazeb, nízké inflace až deflace, a zejména pak anemického růstu ekonomiky. S takovou vidinou mnoho investorů preferuje držet co nejbezpečnější aktiva a zbavuje se rizikovějších tříd aktiv, jako jsou akcie či hůře hodnocené dluhopisy. Zvláště postiženým odvětvím jsou banky, kterým nízké úrokové sazby a inflační očekávání snižují tradičně nejvýznamnější příjem, úrokovou marži, zatímco slabší ekonomický růst jim zvyšuje náklady na úvěrové riziko a stále přísnější regulace je nutí k obezřetnosti při výplatě dividend.
Co tedy může trhům pomoci pevněji se ukotvit v klidnějších vodách? Dohoda o rozsahu těžby ropy včetně zatím nesouhlasícího Íránu by nakopla energetický sektor a pomohla také jeho věřitelům, zde však nemáme k dispozici žádné konkrétní datum, k němuž bychom se mohli upínat. Zvýšení programu nákupu aktiv ze strany ECB by zase uklidnilo situaci v Evropě – příští zasedání ECB je ovšem až za tři týdny a do té doby můžeme doufat maximálně v další slovní intervence. Následující snížení základní sazby do záporu by mohlo oslabit euro a zlepšit vyhlídky pro exportéry. Slovní intervence a vyjasnění postojů můžeme očekávat před zasedáním v půli března i od Fedu. Důležité pro trhy také je, aby se nevrátila panika na čínské burzy. A konečně jsou tu průběžně vydávaná makrodata, zejména pak ta o trhu práce, maloobchodu či vývoji cen, která hrají důležitou roli při zhodnocování síly a potenciálu domácí poptávky vyspělých ekonomik.
Ačkoli se zdá, že trh v současnosti reaguje na fundamentální data, opak je pravdou – ovládají ho emoce a strach, které vedou k nelogickému placení některým vládám za to, že si půjčují. Pravda je taková, že akcie jsou proti vládním dluhopisům levné a dividendový výnos proti výnosu dluhopisů tak vysoký, že změně situace by musel předcházet propad firemních zisků trvaleji na zhruba polovinu. Protože takový vývoj ani v případě zakolísání Číny nepředpokládáme, trpělivě navyšujeme akciové pozice.
(redakčně kráceno)
