Evropská komise přijala přepracovaná kritéria, na jejichž základě se v rámci pravidel EU o státní podpoře posuzují vnitrostátní podpory filmového a audiovizuálního průmyslu. Nové sdělení o filmu umožňuje podle EK podporovat širší záběr činností, zdůrazňuje volnost členského státu při výběru kulturních aktivit, které by měly podporu dostávat, zavádí možnost poskytnout vyšší podporu přeshraniční produkci a zajišťuje ochranu filmového dědictví.
„Cílem těchto revidovaných pravidel je podporovat dynamickou audiovizuální tvorbu v Evropě a zároveň zachovat kulturní rozmanitost v celé EU," tvrdí místopředseda Komise Joaquín Almunia. „Pravidla poskytují společný rámec EU pro státní podporu poskytovanou členskými státy, který bere v úvahu evropský rozměr audiovizuálního odvětví a usiluje o zajištění jeho životaschopnosti a konkurenceschopnosti.“
Nová pravidla rozšířila oblast působnosti sdělení o filmu z roku 2001, které se vztahovalo pouze na státní podporu filmové produkce. Nyní jsou v pravidlech zahrnuty všechny fáze tvorby audiovizuálního díla od námětu až po distribuci divákům. Intenzita podpory, která může být na film poskytnuta, je i nadále v zásadě omezena na 50 % rozpočtu určeného na produkci.
Distribuční a propagační náklady mohou být podpořeny ve stejné výši. Avšak koprodukce financovaná dvěma či více členskými státy může nyní obdržet podporu až do výše 60 % rozpočtu produkce. Oproti tomu nejsou nijak omezeny podpory na tvorbu scénáře či předprodukci nebo na náročná audiovizuální díla, které každý členský stát definuje v souladu se zásadou subsidiarity.
Na základě nových pravidel mohou členské státy i nadále vyžadovat, aby příjemci opatření audiovizuální podpory splňovali požadavky územní vázanosti výdajů. Takováto omezení pravidel jednotného trhu EU lze prý zdůvodnit podporou kulturní rozmanitosti, která vyžaduje zachování zdrojů a know-how daného odvětví na vnitrostátní či místní úrovni. Revidovaná pravidla prý zajistí, aby požadavky územní vázanosti byly úměrné těmto cílům.
Členské státy mohou zejména požadovat, aby 160 % poskytnuté podpory bylo vynaloženo na jejich území. Získání podpory mohou rovněž podmínit tím, že nezávisle na výši udělené podpory musí být na jejich území prováděna produkční činnost v určitém minimálním rozsahu. Nemůže však přesahovat 50 % rozpočtu produkce. Územní vázanost výdajů však ve všech situacích nesmí, stejně jako dříve, být vyšší než 80 % rozpočtu na produkci.
Nové sdělení o filmu podle EK také zdůrazňuje význam cílů ochrany dědictví kinematografie, které souvisejí se shromažďováním, uchováváním a dostupností evropských filmů. Členské státy by prý měly vést producenty k tomu, aby poskytovali kopie podpořených děl do národních filmových archivů i ke specifickému nekomerčnímu využití a poskytnout jim příslušnou podporu.
Dodejme, že podle věrohodných odhadů státy EU poskytují na podporu kinematografie ročně asi 3 miliardy eur: 2 miliardy eur prostřednictvím grantů a zvýhodněných půjček, 1 miliardu eur prostřednictvím daňových pobídek. Přibližně 80 % těchto finančních prostředků je vyčleněno na filmovou produkci. Největšími poskytovateli podpory jsou Francie, Itálie, Německo, Spojené království a Španělsko.
Platnost kritérií hodnocení státní podpory, která se používala od roku 2001, vypršela 31. prosince 2012. Od tohoto data Komise hodnotila nové režimy podpory filmu přímo na základě čl. 107 odst. 3 písm. d) Smlouvy o fungování EU, který umožňuje podporu kultury. Komise se také případně opírala o zavedenou rozhodovací praxi vycházející ze sdělení o filmu z roku 2001.
Nové sdělení o filmu odráží názory účastníků veřejných konzultací z let 2011, 2012 a 2013. Členské státy by měly své stávající režimy podpory uvést do souladu s tímto sdělením během příštích dvou let.