Eva Blahůtová žila nějakou dobu ve Španělsku, kde vznikl nápad dovážet do Česka olivové oleje, které by byly kvalitní a zároveň ne nesmyslně předražené. V roce 2013 pak založila značku Oliva gourmet a začala zjišťovat vše potřebné... Jak se jí dnes daří olivové oleje prodávat? Kde vidí rizika a kde příležitosti? Zeptali jsme se.
Jak vypadal začátek vašeho podnikání?
Eva Blahůtová, sommelier olivových olejůCo se týče realizace obchodu, nezakládala jsem novou obchodní společnost, ale využila jsem firmy mého otce, přes kterou funguji doposud. Vyhnula jsem se tak některým byrokratickým postupům, kterých i tak bylo a je až dost. Postupně jsem k olejům začala přidávat i další produkty – olivy, tapenády z oliv, kosmetiku na bázi olivového oleje, octy a nejnověji také mandle.
Co pro vás bylo zprvu nejobtížnější?
Nejobtížnější na začátku bylo určitě zjistit veškeré potřebné informace ohledně legislativy dovozu potravin (ačkoliv v rámci EU, jak jsem se později dozvěděla, se nejedná o dovoz…). Například co se týče etiket v českém jazyce, pamatuji si, že jsem musela prostudovat celý zákon, ze kterého jsem přesto nebyla moc moudrá. Když jsem pak psala konkrétní dotazy na ministerstva a další instituce, většinou mě s tím, že si sami nejsou jistí, odkázali na nějaké další zákony a vyhlášky. Jsem člověk, který se snaží vše dělat správně a nic neošidit, proto to pro mě bylo dost stresující. Nicméně jsem tedy vše pečlivě pročítala, v obchodech si fotila etikety konkurence a pak jsem to nějak sama dávala dohromady. Naštěstí dosud nenastal žádný problém, takže předpokládám, že vše jsem nakonec udělala tak, jak by to mělo být.
Jak vám celkově vyhovuje podnikatelské prostředí v ČR?
Hrozně mě unavují neustále nové a zbytečné požadavky, které jsou kladeny na firmy a hlavně malé podnikatele. Věřím, že ve velkých korporátech se například na EET dokážou vyčlenit dostatečné finance, nicméně u středních a malých podniků, o živnostnících nemluvě, bylo například právě zmíněné EET trošku čarou přes rozpočet. Sama jsem s tím strávila desítky hodin, kdy jsem se mohla věnovat užitečnějším věcem a neztrácet čas zjišťováním co a jak, přičemž když jsem se někde na něco zeptala, stejně většinou nikdo nic nevěděl, nebo si nebyl jistý. A asi vám nemusím povídat, jaké to je stát celý den na trhu, kvůli kterému vstáváte nejen v týdnu, ale i o víkendech dost časně, jedete desítky kilometrů, pak montujete stánek a stoly, vše připravujete, a pak místo abyste se mohli věnovat po zbytek dne prodeji a zákazníkům samotným, žádáte je o trpělivost, než jim vytisknete účtenku. A samozřejmě že zrovna v tu chvíli se něco pokazí a tiskárna netiskne, nebo se nedá spojit s aplikací.
Nejsmutnější na tom je, jaký člověk vlastně s takovou věcí přišel... Jeho kauzy jsou dostatečně známé. Takže abych to shrnula, s podnikatelským prostředím v ČR spokojená nejsem. Ačkoliv vím, že jinde to je podstatně horší, tady nás úplně odklání od smyslu obchodu a neustále nám jen házejí klacky pod nohy a snaží se nám podnikání co nejvíce zkomplikovat.
Kdo vám ve firmě pomáhá?
Doposud si vše zajišťuji sama, žádné zaměstnance nemám, i když momentálně uvažuji nad nějakým obchodním zástupcem, jelikož v jednom člověku vše zajišťovat už teď moc nejde. Než vyřídím veškeré papírování v kanceláři, od styku s dodavateli (a s dodavateli ve Španělsku není komunikace úplně nejjednodušší), přes zajišťování dopravy, cenotvorbu, nějaký marketing, legislativní záležitosti, rozvozy a podobně, na získávání nových klientů už mi nezbývá moc času. Konkurence je ovšem tak veliká a boj o klienty tak silný, že mnohdy udržet zákazníka znamená stáhnout marži na úplné minimum, takže si zatím stále nejsem jistá, zda by mi přibrání nového zaměstnance spíše neuškodilo. Co se týče mých klientů, jedná se zejména o restaurace, výrobce ořechových másel, bezobalové obchody, ale také nabízím zboží přes e-shop a sem tam se rozjedu i na nějaký farmářský trh. Na ty kvalitní je ale téměř nemožné se dostat.
Jaké faktory jsou nejdůležitější pro úspěch vaší firmy?
Moje podnikání je velmi závislé na počasí a na sklizni úrody. Když jsem v roce 2013 začínala, úroda byla skvělá, a tak jsem mohla ceny držet na relativně přijatelné úrovni. Rok od roku se to ale zhoršuje a já tak dost často ztrácím těžce vydřené zákazníky, kteří přecházejí na jiné – levnější – druhy olejů. A pokud je extra panenský olivový olej 5x dražší než jiný stejně použitelný, s argumenty ohledně nutričních hodnot a zdraví prospěšnějších látek moc nepochodíte. A na jednu stranu to chápu, restaurace také nemohou neustále zvyšovat ceny. Nicméně si myslím, že to, co mi pomáhá si některé zákazníky zachovat, je můj osobní přístup ke každému z nich, to, že velmi dobře vím, co nabízím, a jistě mi také hraje do karet všeobecný trend upřednostňování kvalitních potravin, zdravého vaření a zdravého životního stylu obecně. Jídlo je mým velkým koníčkem a jsem tedy velmi ráda, že se pomalu začíná upouštět od nízkotučných potravin a od potřeby zasycovat tělo především sacharidy. Tuky nejsou zlo, přestože se to ani s nimi nesmí samozřejmě přehánět.
Čím se vlastně odlišujete od konkurence?
Snažím se dovážet opravdu kvalitní produkty a prodávat je za rozumné ceny. Před několika lety jsem o olivovém oleji ani olivách nevěděla o nic víc než průměrný Čech. Ale tak mě to nadchlo, že jsem se začala vzdělávat a získávat další a další informace, že bych nyní o olivách mohla mluvit celé hodiny. V Evropské škole degustace olivového oleje v Madridu jsem absolvovala několik kurzů různých úrovní a loni jsem úspěšně složila zkoušky na someliéra olivového oleje. Není olej jako olej a mě naprosto fascinuje to množství jednotlivých odrůd oliv, ta rozmanitost vůní a chutí, na co se který olej hodí víc, jak se dá olivový olej využít i netradičně v kuchyni i mimo ni atd. A myslím, že to je to, co se na mně líbí i mým zákazníkům. Proto mám ráda ten osobní kontakt s nimi například právě na zmiňovaných trzích, přestože jsou pro mě dost fyzicky náročné.
Jaké zajímavé postupy používáte a jaké jsou vaše další plány?
Zatím je brzy na nějaké hodnocení, ale postupně jsem do marketingu začala zapojovat sociální sítě a foodbloggery, jejichž vliv na společnost je, pro mě někdy až nepochopitelně, opravdu velký. Uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet, ale v tomhle ohledu mám pocit, že přijdu vždycky trošku s křížkem po funuse. Je to tím, že na hledání nějakých nových postupů mi zbývá opravdu minimum času.
Rozhovor vznikl ve spolupráci s facebookovou skupinou Podnikatelé a živnostníci - výměna zkušeností.
Jste také ochotni podělit se o své podnikatelské zkušenosti s ostatními? Ozvěte se nám! Kontakt na redakci OnBusiness.cz najdete dole, v patičce stránky. Členství v uvedené skupině není podmínkou.
