Evropská komise dnes schválila soubor norem, který má zlepšit komunikaci a spolupráci s partnery, jako jsou regionální, místní, městské nebo jiné orgány veřejné správy, dále odbory, zaměstnavatelé, nevládní organizace a subjekty zabývající se prosazováním sociálního začleňování, rovnosti mužů a žen i nediskriminací během procesu plánování, provádění, monitorování a hodnocení projektů financovaných z evropských strukturálních a investičních fondů.
Schválený evropský kodex chování pro partnerskou spolupráci vyžaduje, aby členské státy posílily spolupráci mezi svými orgány, které jsou odpovědné za výdaje ze strukturálních a investičních fondů EU, a projektovými partnery s cílem usnadnit sdílení informací, zkušeností, výsledků a osvědčených postupů v programovém období 2014–2020, a pomoci tak zajistit, aby byly tyto peníze vynakládány efektivně.
Mezi uvedené fondy patří Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond.
„Jde nám o to, aby členské státy spolupracovaly v rámci konstruktivních partnerství se zástupci zúčastněných stran při plánování a provádění programů s využitím evropských strukturálních a investičních fondů, a aby se tak maximalizoval dopad těchto prostředků,“ uvedl komisař László Andor.
Kodex chování, který má formu právně závazného nařízení Komise, stanoví cíle a kritéria pro uplatňování zásady partnerství. Členské státy jsou tak povinny:
Nařízení sice stanoví zásady, které členské státy musí uplatňovat, ale podle zástupců EU jim ponechává dostatek prostoru pro upřesnění praktických podrobností týkajících se zapojení příslušných partnerů do jednotlivých fází přípravy programů.
Zástupci EU uvádějí, že partnerství je jednou z hlavních zásad správy finančních prostředků Evropské unie a vyžaduje úzkou spolupráci jednak mezi orgány veřejné správy na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v členských státech, jednak se soukromým sektorem a dalšími zainteresovanými subjekty. Zpětná vazba od zúčastněných stran prý až dosud naznačovala, že rozdíly v provádění politiky soudržnosti mezi jednotlivými členskými státy se odvíjí převážně od nastavení institucionální a politické kultury vůči konzultacím a dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami a jejich zapojení.