Za prvních šest měsíců letošního roku obdržela Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) téměř 108 tisíc žádostí o důchod, z toho bezmála 9 % podíl tvořily žádosti, ve kterých lidé uvedli, že pracovali, resp. získali dobu důchodového pojištění i v cizině.
Zajistit, aby osoby, které pracovaly ve dvou či více státech, nebyly poškozeny na svých důchodových právech oproti osobám, které pracovaly pouze v jednom členském státě, mají za cíl tzv. evropská koordinační nařízení a také mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Ta kromě jiného zaručují, že se uplatňuje princip sčítání dob pojištění.
V praxi to znamená, že dobu důchodového pojištění získanou v jiném smluvním státě lze zohlednit pro nárok na český důchod v takovém rozsahu, ve kterém ji potvrdí instituce (nositel pojištění) daného státu. Toto platí jak pro starobní důchody, tak i pro důchody invalidní či pozůstalostní.
Lidé s pracovní historií v zahraničí díky tomu mohou dle ČSSZ pobírat důchod ze dvou nebo i několika států, na které se vztahují tzv. evropská koordinační nařízení nebo mají s ČR podepsanou smlouvu o sociálním zabezpečení. Jsou mezi nimi i tací, kterým náleží důchod z českého důchodového systému, i když v ČR, popř. bývalém Československu, odpracovali jen několik let, popř. studovali.
Nárok na důchod z českého důchodového pojištění mají ale lidé jen tehdy, pokud splní podmínky stanovené českými zákony. V případě starobního důchodu musí dosáhnout stanoveného důchodového věku a získat potřebnou dobu pojištění. Pokud nezískali v ČR dostatečný počet let, započítají se jim doby, které získali v některém členském státě EU nebo státě, se kterým má ČR uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení (tzv. smluvní stát). Díky principu sčítání dob pojištění tak splní podmínku získání potřebné doby důchodového pojištění. Dobu odpracovanou na území tzv. nesmluvního státu (např. Nový Zéland) však nelze pro nárok na český důchod započítat. Výjimkou by byla situace, kdy by za takové období bylo v ČR zaplaceno dobrovolné důchodové pojištění.
Podmínky nároku na starobní důchod se v jednotlivých státech různí, což je dáno jejich právními předpisy. Zpravidla se liší důchodový věk a doba pojištění potřebná pro vznik nároku na důchod. Proto je třeba se vždy o podmínkách nároku na důchody informovat u kompetentní zahraniční instituce. Adresář evropských a zahraničních úřadů je dostupný na webu MPSV, ČSSZ nebo EU.
Žádost o důchod (starobní, invalidní, pozůstalostní) mohou lidé uplatnit u příslušné instituce ve státě, kde aktuálně bydlí nebo pracují. Ta žádost doplní potřebnými doklady a údaji, které jí v zásadě předá a sdělí žadatel. Lze proto doporučit, aby lidé uváděli veškerou cizinu, ve které byli důchodově pojištěni.
Mezi institucemi jednotlivých států probíhá vzájemná výměna informací, které jsou k rozhodování o nároku na důchod a jeho výši nezbytné. Zejména jde o potvrzování dob pojištění. Ty totiž eviduje instituce státu, ve kterém je/byla výdělečná činnost vykonávána, a instituci druhého státu ji oznamuje na vyžádání, nejčastěji právě až v souvislosti s podanou žádostí o důchod. Žadatel vždy obdrží rozhodnutí o důchodu od instituce toho státu, která o něm rozhoduje, např. v ČR je to ČSSZ, na Slovensku Sociální pojišťovna, v Rakousku Pensionsversicherungsanstalt (PVA).
Výši důchodu si každý ze smluvních států stanovuje podle svých národních předpisů a s přihlédnutím k tzv. koordinačním nařízením EU nebo příslušné mezinárodní smlouvě. Každý stát, kde občan pracoval a splnil podmínky nároku na důchod, přizná důchod ve výši odpovídající době pojištění získané v daném státě. Odtud označení „dílčí“ důchod. Každý stát zjednodušeně řečeno vyplácí důchod za „díl“ doby, kterou z celkově odpracované doby člověk získal v tomto konkrétním státě.
V praxi pak může nastat situace, že občan bude pobírat důchod z několika států, každý ale může být přiznán od jiného data, protože důchodový věk je v jednotlivých státech různý. Stejně tak se může stát, že ten, kdo např. v ČR odpracoval jen dva roky (podmínku potřebné doby splnil díky sčítání dob), bude pobírat český důchod v řádu několika desítek či set korun.
Důchod je lidem zpravidla vyplácen do státu, kde žijí. Má to však svá specifika oproti výplatě důchodu lidem s trvalým bydlištěm na území ČR. Aby ČSSZ mohla vyplácet důchod lidem žijícím v cizině, potřebuje k tomu určitý doklad, kterým je potvrzení o žití. Ten musí být vlastnoručně podepsaný důchodcem a jeho podpis úředně ověřený.
Podpis ověřuje orgán nebo úřad k tomu zmocněný podle právních předpisů státu trvalého bydliště (např. místní úřad, nositelé sociálního pojištění – v ČR okresní správy sociálního zabezpečení nebo ČSSZ, notář apod.) či zastupitelský úřad. Výplaty důchodů se provádí právě na základě potvrzení o žití a dále specifikací dle konkrétního státu a druhu výplaty.
