Divestice, tedy - do určité míry - opak investic spočívající ve zbavování se majetku, např. v podobě podílů v dalších firmách či v nesouvisejících aktivitách, se letos přiblíží rekordním číslům. Vyplývá to z nejnovějšího globálního průzkumu, který EY každoročně provádí mezi šéfy velkých korporací (Global Corporate Divestment Study 2019). Během následujících dvou let plánuje divestici 84 % oslovených společností, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2017.
Hlavním důvodem divestice je dnes získání konkurenční výhody. Podniky tak reagují na rychlý technologický vývoj, na změny v preferencích zákazníků nebo na tlak ze strany akcionářů. Velkou transformační divestici očekává během následujících 12 měsíců 70 % dotázaných (v roce 2018 to bylo 50 %).
Průzkum potvrdil, že nastoupený trend intenzivnější aktivity v oblasti divestic bude dál pokračovat. 84 % oslovených společností totiž uvedlo, že během následujících dvou let nějakou plánují. Čtyři pětiny respondentů se domnívají, že jejich letošní plány, pokud jde o divestice, ovlivní snaha optimalizovat provozní model. To ukazuje, že podniky se snaží flexibilněji reagovat na stávající konkurenci i na nové hráče na trhu. „Majitelé firem i jejich vrcholový management si uvědomují, že cílené zaměření na klíčovou oblast svého podnikání je vhodná cesta, jak být nadále úspěšní ve více a více globalizovaném světě. Zároveň toto podporuje rostoucí nedostatek disponibilní pracovní síly, rostoucí mzdové náklady i omezený čas vrcholného vedení společnosti,“ uvádí David Zlámal, partner týmu kapitálového a dluhového poradenství společnosti EY ve střední Evropě.
„Divestice se stávají proaktivním řešením rozvojové strategie společností. Současná tržní situace na jedné straně tlačí na firmy realizovat změny zejména v technologické oblasti a zároveň stále aktivní transakční trh umožňuje toto uskutečnit za dobré peníze,“ říká David Zlámal, a dodává: „V posledních 12 měsících společnosti začaly řešit odprodej části svého businessu, přičemž v českých podmínkách se zejména jedná o výrobu s nižší přidanou hodnotou, především výrobci meziproduktů bez přímé vazby na koncového zákazníka, například v sektoru strojírenství, kovovýroby apod. nebo podniky ve skupině, které představovaly vertikální integraci formou výroby vstupních materiálů a dceřiné společnosti, které nejsou přímo propojeny s hlavní činností podnikání.“
Průzkum ukázal, že divestice je v současnosti častěji proaktivním projektem než opatřením, které až zpětně reaguje na nastalé změny. Velkou transformační divestici očekává v průběhu následujících 12 měsíců 70 % dotázaných, pro srovnání: vloni to byla pouze polovina. Naproti tomu podíl oslovených společností, které jako důvod své poslední divestice uvedly nedostatečnou konkurenceschopnost prodávané divize, klesl z loňských 85 % na 69 %.
„Využití prostředků z prodeje části businessu je různorodé. Více než polovinu získaných finančních prostředků předpokládají firmy investovat do stávajícího core businessu a rozvojem nových trhů, a to zejména vstupem do nových zemí. Druhou největší část předpokládají využít na splacení dluhu. Zde je patrné, že se společnosti připravují na možné zpomalení ekonomiky a přiměřená výše zadluženosti, společně s dlouhým a diversifikovaným mixem financovaní, je pro toto klíčovým předpokladem,“ říká David Zlámal.
Snížil se rovněž podíl dotázaných společností, které uvedly, že na jejich divestiční rozhodnutí mají vliv makroekonomické a geopolitické faktory, a to ze 62 % v roce 2018 na aktuálních 51 %. Zdá se, že podniky už berou globální nejistotu jako fakt: 74 % respondentů očekává vyšší provozní náklady v důsledku geopolitických změn a 69 % neví, jestli stávající mezinárodní obchodní dohody budou dál platit v nezměněné podobě.
70 % oslovených manažerů v průzkumu uvedlo, že jejich divestiční rozhodnutí pravděpodobně bude ovlivněno sbližováním ekonomických odvětví. Šéfové korporací, které si chtějí zachovat konkurenceschopnost, se už nemohou spoléhat jen na tradiční metody a postupy.
80 % respondentů aktuálního průzkumu očekává, že počet technologicky motivovaných divestic se v následujících 12 měsících zvýší. Vloni stejný názor zastávalo 66 % dotázaných.
60 % společností zařazených do průzkumu investovalo výnosy z poslední divestice do vývoje nových produktů nebo do nových geografických či jiných segmentů trhu. Tato strategie podnikům pomáhá lépe reagovat na nové příležitosti, které přináší stírání hranic mezi odvětvími, a vytváří dlouhodobější hodnotu pro akcionáře i pro podnik samotný.
„Meziodvětvové trendy úplně přepsaly konkurenční prostředí mnoha společnostem, které byly v minulosti zvyklé na jasně vymezené hranice,“ upozorňuje David Zlámal a dodává: „Současně vzrostla atraktivita portfolia zaměřeného na úzkou produktovou linii, se kterou je schopno dosáhnout širokého geografického pokrytí a s tím spojené konkurenční výhody. Největší výzvou pro podniky je nutnost inovovat, aby uspokojily požadavky příští generace spotřebitelů a zajistily si konkurenční výhodu i hodnotu pro akcionáře.“
Průzkum potvrdil, že dnes je důležitější než dřív mít pro investory kvalitní projekt („silný hodnotový příběh“) a podpořit ho včasnou a důkladnou přípravou, aby bylo možné uspokojivě zodpovědět dotazy širokého spektra potenciálních zájemců. Více než dvě třetiny (67 %) prodávajících, které průzkum letos oslovil, se domnívají, že „cenové nůžky“ mezi prodávajícími a kupujícími jsou minimálně 20 %. Vloni si to myslela pouze čtvrtina z nich. Cílový provozní model je důležitý především pro kupující z řad private equity firem. Ty totiž mají spoustu volného kapitálu, ale chybí jim synergický efekt. Proto je důležité přesvědčit je, že prodávaná divize je na osamostatnění skutečně dobře připravena.
Čtvrtina oslovených private equity firem potvrdila, že klíčovou podmínkou jejich zájmu o investici je dobře promyšlený projekt prodeje relativně samostatného podniku a kvalitní nákladový model. Polovina uvedla, že klíčový pro jejich rozhodnutí pokračovat v akvizici je přístup k podrobným datům. Údaje ale musí být nejen detailní, ale i přesné a spolehlivé: 39 % dotázaných private equity investorů v průzkumu uvedlo, že pokud prodávaný podnik nesplní plánované výsledky hospodaření, tlačili by na snížení ceny nebo by odešli.
„Je potřeba, aby společnosti, které jdou na trh a chtějí prodat nějakou svou divizi, měly na zřeteli požadavky private equity firem,“ říká David Zlámal. „Ty mají velký zájem o kvalitní aktiva, ale prodávající jim musí nabídnout ,ten správný příběh‘ a náležitě projekt podložit fakty, aby měly své investiční rozhodnutí o co opřít a mohly v akvizici pokračovat, případně se zavázat, že ve společnosti zůstanou po určitou dobu aktivní. Nějaký přehlédnutý detail nebo neopodstatněný optimismus může velice rychle vést ke ztrátě důvěry.“
