Časy, kdy budovat kariéru znamenalo sedět celé dny v práci, jsou pryč. O trendu tzv. work-life balance se mluví stále více, představit si pod tím můžeme skloubení pracovního a osobního života tak, aby jedno nezasahovalo do druhého a na obojí bylo dost času. Jsou ale i lidé, kteří work-life balance povýšili na další úroveň a rozhodli se plnit si své sny a neomezovat svou práci geograficky na jedno místo. Nazýváme je digitálními nomády a jejich životním stylem je práce na dálku z jakéhokoliv místa na světě.
Z počátku byli digitálními nomády hlavně lidé z oblasti IT a stále je jich většina. „Jedná se hlavně o pozice, které tuto formu práce jednoduše umožňují, například tedy programátorské práce a vše kolem webu, UX, design a grafika, kódování a celá oblast internetového marketingu včetně SEO,“ upřesňuje Jan Silber, jeden ze zakladatelů IT jobportálu Jobstack.it. Postupem času začalo tímto stylem žít také spousta lidí z marketingu, grafici či fotografové.
Populární je momentálně také pozice virtuálního asistenta či asistentky, tedy člověka, který na dálku zpracovává drobné úkoly jako jsou různé rešerše či revize. Práci na dálku nevyužívají jen lidé na volné noze, ale také zaměstnanci. Jak se na takovou spolupráci dívají zaměstnavatelé? „Jak kteří. Lepší podporu většinou nabízejí menší nebo moderní čí svobodné firmy, které naplno dokáží využít výhod z tohoto modelu spolupráce. Záleží na tom, jestli je firma obecně schopná spolupracovat s digitálními nomády. Ale tento trend bude pokračovat a firmy by ho měly vnímat jako příležitost, jak získat potřebné IT odborníky,“ dodává Silber.
Nomády můžeme rozdělit zpravidla na dva typy. První z nich jsou příležitostní nomádi, kteří mají v práci své stále zázemí a na cesty vyjíždějí jen na určité období. Ti druzí jsou digitálními nomády na plný úvazek, celoročně pobývají v zahraničí a pracují odsud na dálku. Základem je znalost cizího jazyka, zpravidla angličtiny. V každé zemi se však vyplatí si pro začátek také osvojit alespoň základní fráze místního jazyka.
Oblíbenou destinací Čechů je jihovýchodní Asie, zejména Thajsko, a to díky relativně nízkým životním nákladům. V kurzu je také třeba střední a jižní Amerika. „Ale jsou také lidé, kteří se nebojí ani dražších destinací, které chtějí poznat, jako je třeba Japonsko nebo Spojené státy,“ dodává Silber. Hodně digitálních nomádů od nás v současnosti míří na Kanárské ostrovy. Mezinárodní portál Nomadlist.com dokonce vytváří žebříček nejlepších míst, odkud se dá pracovat. Aktuálně je na první příčce Budapešť, hned za ním Berlín, Barcelona a právě thajský Bangkok a Las Palmas na Kanárských ostrovech. Kritérii pro určení nejlepšího místa jsou nízké životní náklady, dostupné připojení k internetu, možnosti se bavit nebo osobní bezpečnost.
Nomádi jsou ve svém životě závislí na technologiích. Jejich práce je z velké míry ovlivněna tím, zda se připojí nebo nepřipojí na wifi nebo zda jim vydrží baterka v notebooku. S tím vším je nutné počítat, plánovat, předvídat a připravit si krizová řešení. K dispozici jsou však různé aplikace a vychytávky, které nomádům život z velké míry ulehčují a zpříjemňují. Ke stažení jsou například aplikace, díky kterým lze zjistit tajná hesla všech okolních wifi sítí. Většina nomádů se neobejde bez Skype, skrze který mohou jak komunikovat s klienty či zaměstnavateli, tak udržovat kontakt s rodinou a blízkými. Velmi využívané jsou také různé srovnávače letenek, portály pro sdílené bydlení jako Airbnb nebo Couchsurfing a další. Kouzlo digitálního nomádství je ale také v umění se z internetu v pravou chvíli odpojit, užívat si a čerpat atmosféru místa, kde se zrovna nacházíte.
Učinit rozhodnutí pracovat na velkou vzdálenost nemusí být úplně jednoduché. Je potřeba si ujasnit, že vám takový životní styl bude opravdu vyhovovat. Důležitou vlastností je třeba minimalismus. Digitální nomádové nevlastní velké množství věcí. Je pro ně podstatné, aby si kdykoliv mohli „sbalit svých pár švestek“ a pokračovat dál. Údajně ideální množství věcí pro digitálního nomáda je 20 kg, které není těžké si sbalit do batohu a vyrazit kamkoliv. Nomádi mají svůj majetek především v zážitcích a ne v materiálních statcích.
Dělají vám problém změny a neradi vystupujete ze své komfortní zóny? To asi pro vás nebude nomádství to pravé. I když totiž máte velkou volnost a můžete si vybrat, kam chcete vyrazit a co a kdy chcete dělat, nomádství je z velké míry o adaptaci na nové podmínky. Nomádi se novým místům musí přizpůsobovat velmi často, a to třeba i proto, že kvůli vízové povinnosti nemohou na jednom místě zůstávat delší dobu. Právě legislativa je v tomto trochu oříšek, protože nic jako digitální nomádství nezná, a tak většina nomádů pracuje s časově omezenými turistickými vízy.
Cestovat a u toho pracovat často znamená naučit se vydržet sám se sebou. Jsou i nomádi, kteří realizují své cesty v páru nebo s celými rodinami, ale spousta jich vyráží na cesty o samotě. Sice se stále potkávají s mnoha lidmi, kvůli časté změně míst je ale těžké navazovat trvalejší a hlubší vztahy.
Digitální nomádství má také další úskalí. „Jedním je třeba uzavírání kontraktů s klienty z různých zemí, pokud se nejedná jen o české klienty, a s tím třeba související formální, finanční a daňové aspekty. Další je nutnost sebeřízení, bez kterého to moc nejde. Ono přinutit se k práci a super výkonům, když nad sebou člověk nemá nadřízeného, neumí každý. A pro některé lidi může být i dlouhodobě nepříjemné osamocení a absence hlubších osobních vztahů,“ uzavírá Silber.
