Čím vyšší bere český zaměstnanec mzdu, tím procentuálně méně ze mzdy odvádí na sociální zabezpečení. Z minimální i průměrné mzdy si odnese v porovnání s jinými zeměmi procentuálně jednu z nejnižších čistých mezd. Poukazuje na to zpráva společnosti Deloitte. Pojďme se podívat na detaily odvodů ze mzdy u nás i v zahraničí.
Deloitte upozorňuje, že pokud poměřujeme čistou mzdu k hrubé mzdě 100 000 EUR/ročně (přibližně 217 000 Kč/měsíčně), Česká republika na žebříčku poskočí - má v takovém případě devátou nejvyšší čistou mzdu v Evropě. Dokládá to Průzkum sociálního zabezpečení společnosti Deloitte, kterého se účastnilo 30 evropských zemí. Ze studie dále vyplynulo, že Česká republika má jednu z nejnižších minimálních i průměrných hrubých mezd. V celé Evropě je přitom patrný trend zvyšování minimální mzdy.
„V naší zemi spolknou odvody na sociální zabezpečení téměř polovinu hrubé mzdy. V podobné pozici jsou i další země Visegradské čtyřky. Tato skupina má jednotně nejvyšší kombinované odvody ze zemí, které v průzkumu uvedly, že minimální a průměrnou mzdu mají. Historická provázanost těchto zemí je zřejmá,“ říká Mária Minárová, manažerka v oddělení daní společnosti Deloitte.
Česká republika má společně s Rumunskem a Bulharskem nejnižší minimální mzdu z porovnávaných zemí. Nejvyšší minimální mzdu drží Norsko, Dánsko a Lucembursko. Česká republika má také jednu z nejnižších průměrných mezd. Výrazně nejvyšší průměrnou mzdu má Norsko, až s velkým odskokem pak následuje Lucembursko, Finsko a Dánsko.
Studie obsahuje mimo jiné srovnání tří vzorových příjmových skupin. V každé skupině jsou jednotlivé státy porovnávány podle toho, kolik z dané hrubé mzdy zaměstnanci v jednotlivých zemích zbývá po povinných odvodech.
Mzda 25 000 EUR hrubého ročně (cca 54 000 KČ hrubého měsíčně)
V této kategorii dostanou nejvyšší čistou mzdu Švýcaři, nejméně zbyde naopak Slovincům. Ani Češi si ale neodnesou výrazně více, ČR je v této kategorii na 25. místě ze třiceti.
Mzda 50 000 EUR hrubého ročně (cca 108 000 KČ hrubého měsíčně)
V případě vyšší mzdy pozorujeme v ČR pokles míry odvodů. Polepšila si o 10 míst a posunula se tak na 15. příčku přesně v polovině žebříčku. Nejvíce zůstane zaměstnancům v Bulharsku, Švýcarsku, na Kypru, v Estonsku a na Maltě. Nejmenší čistou mzdu dostanou Slovinci, Chorvati, Němci a Belgičané.
Mzda 100 000 EUR hrubého ročně (cca 217 000 KČ hrubého měsíčně)
Nejvyšší platová kategorie má v ČR nejlepší podmínky, Češi jsou na 9. místě. Největší čistá mzda zbyde v této kategorii po odvodech na sociální zabezpečení Bulharům, Estoncům, Švýcarům, Litevcům, a Rumunům. Nejméně si odnesou zaměstnanci v Belgii, Slovinsku, Itálii a Chorvatsku.
Dávky v mateřství chrání matku před ztrátou příjmů v měsících těsně před a po porodu, kdy je její schopnost pracovat snížena nebo úplně vyloučena. V některých zemích, jako je Rakousko a Belgie, je mateřská dovolená povinná, aby se zabránilo možným negativním dopadům na matku nebo na dítě. V jiných státech, jako je Švédsko a Norsko, se s mateřskou dovolenou nepočítá. Takové státy mají ale tomuto faktu upravenou délku a čerpání rodičovské dovolené.
Některé země dovolují s příchodem nového potomka čerpat dovolenou i otci. Nejdelší otcovskou dovolenou si lze vzít ve Slovinsku a ve Finsku (70 a 54 dní), ale běžně se jedná o 10-15 dní. V České republice bude od února 2018 platit nový zákon, který otcům dovolí čerpat jeden týden otcovské dovolené, během něj budou mít také nárok na dávky.
Rodičovská dovolená zpravidla následuje po ukončení mateřské dovolené, nicméně nemusí tomu tak být ve všech zemích. Délka rodičovské dovolené se nejčastěji pohybuje okolo 3 let, ovšem ne vždy je spojená se státním příspěvkem, jako je tomu v České republice. V některých zemích má rodič, případně oba rodiče, garantovánu možnost zůstat s dítětem doma i delší dobu po porodu, nicméně během tohoto období nepobírají žádný příjem (např. Estonsko, Malta).
(Informace k údajům: Náklady na sociální zabezpečení zahrnují povinné odvody na důchodové, zdravotní a nemocenské pojištění a státní politiku zaměstnanosti. Jedná se tedy o všechny odvody ze mzdy kromě těch daňových. Odvíjí se od lokálních zákonů dané země, na evropské úrovni nejsou jednotlivé systémy nijak harmonizovány. Průzkum nezohledňuje faktor parity kupní síly nebo různé náklady na život v dané zemi. Do průzkumu se zapojila Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.)
