Zdá se, že do eurozóny konečně, po dvouletém poklesu, vrátil hospodářský růst. HDP se letos podle odhadů ekonomů meziročně zvýší o 1,1 % a v příštím roce o 1,5 %. Ještě o něco rychlejší tempo růstu prognóza EY předpokládá pro roky 2016–18. Posiluje nejen export, ale postupné oživování domácí poptávky dává naději i na mírný růst investic. Vedle těchto pozitivních faktorů roste i jedno nezanedbatelné riziko, a tím je deflace. Proč?
V květnu činila průměrná míra inflace v zemích eurozóny pouhých 0,5 %. Pokud by takto nízká míra inflace – o deflaci nemluvě – přetrvávala delší dobu, znamenalo by to podle EY pro eurozónu další vážný problém, jichž má při stávajícím slabém ekonomickém růstu i tak dost. Vzrostla by totiž reálná hodnota dluhů a přineslo by to další odklad výdajů i investic.
„Nejnovější ekonomická čísla potvrzují, že eurozóna postupně oživuje, ale ne všem jejím členům se daří stejně,“ říká Jan Fanta, vedoucí partner podnikového poradenství a řízení rizik společnosti EY. „Země, které se v uplynulých letech zaměřily na posílení konkurenceschopnosti, teď sklízí první ovoce. Jiné dál zaostávají. Velkým problémem je podle našeho názoru slabý cenový růst a riziko, že se v eurozóně kvůli nějakému vnitřnímu nebo vnějšímu šoku roztočí deflační spirála. Nicméně poslední kroky Evropské centrální banky ukazují, že je schopná účinně zasáhnout. Pozitivně hodnotíme především její plán zaměřit program kvantitativního uvolňování, tedy nákupy dluhopisů, přímo na podniky.“
„Je sice pravda, že eurozóna je mnohem silnější, než byla před rokem, ale ekonomické oživení je stále hodně křehké,“ dodává Fanta. „Jako už mnohokrát za posledních šest let jsou to vždycky dva kroky vpřed a jeden zpátky. Určitý pokrok ano, ale spousta problémů přetrvává.“
„Podle revidovaného odhadu vzrostl HDP v 1. čtvrtletí letošního roku mezikvartálně o 0,4 %, přitom původní odhad počítal s nulovým růstem. Na základě toho jsme upravili rovněž prognózu pro rok 2014, odhad růstu HDP jsme zvýšili z 2,4 % na 2,6 %. Na tomto pozitivním vývoji HDP se podílejí všechny jeho hlavní složky, což svědčí o tom, že oživení České republiky má nyní solidní základ a že ekonomická aktivita by mohla dále zintenzivňovat,“ říká Fanta.
V dubnu a v květnu vykázala Česká republika vyšší ukazatel hospodářského klimatu (Economic Sentiment Indicator, index Evropské komise měřící důvěru v ekonomiku a důvěru spotřebitelů), než byl průměr za první čtvrtletí. Index nákupních manažerů PMI v květnu vzrostl na 57,3, což je nejlepší výsledek za poslední tři roky. Rovněž objem nových objednávek se zvýšil nejvíc od počátku roku 2011, což pro následující čtvrtletí slibuje výrazný ekonomický růst.
Vedle těchto pozitivních skutečností existují i negativní faktory, které mají na oživení ekonomiky nepříznivý dopad. Nezaměstnanost se v České republice i nadále udržuje na vyšší úrovni, v květnu činila míra nezaměstnanosti 7,7 %. Její výrazný pokles nelze očekávat dříve než v roce 2015, kdy by se měla ekonomická aktivita zintenzivnit. „Na slabém růstu investic v 1. čtvrtletí má největší podíl stavebnictví a objem výroby v tomto odvětví zůstane pravděpodobně i v nejbližších měsících na nízké úrovni,“ říká Fanta.
Míra inflace je velice nízká, v květnu činila 0,5 %. Vzhledem k nízké míře zadluženosti v ekonomice a očekáváním ohledně růstu inflace, která panují mezi spotřebiteli, by nízká míra inflace měla přispívat ke zvyšování reálných příjmů domácností, a tudíž posilovat spotřebu. To dokládá již výrazný nárůst spotřeby za 1. čtvrtletí (mezikvartálně 1,1 %), který koresponduje s 0,8 % mezikvartálním poklesem inflace očištěné o sezónní vlivy.
„Vzhledem k vývoji inflace, která je nižší než původní očekávání, nepředpokládáme, že by ke zvýšení úrokových sazeb došlo dříve než ve 4. čtvrtletí 2015. V případě pokračující nízké míry inflace lze rovněž očekávat, že Česká národní banka bude nadále pokračovat v úspěšných měnových intervencích,“ dodává Fanta.
I nadále podle analýzy EY platí, že ne všechny členské země jsou stejně hospodářsky úspěšné. Dělicí čára mezi centrem a periferií eurozóny je nyní sice méně výrazná, než tomu bylo v minulosti, přesto se prognóza EY, pokud jde o očekávanou ekonomickou výkonnost jednotlivých zemí, mnohdy znatelně liší.
K nejslabším ekonomikám eurozóny budou podle ekonomů EY nepochybně nadále patřit Řecko a Itálie. O mnoho lepší výsledky ale nevykazuje ani Kypr a Finsko. Naproti tomu ve Španělsku a Portugalsku lze letos očekávat výrazný hospodářský růst, v němž se zúročí reformy přijaté v posledních několika letech.
Ve Španělsku a Portugalsku by se měl růst HDP v letošním roce pohybovat kolem průměru eurozóny, tedy kolem 1 %. To je podstatně víc, než je aktuální odhad prognózy EY pro některé tradiční evropské ekonomiky, například Francii a Nizozemsko. Důvodem je fakt, že tyto země k řešení svých zásadních ekonomických problémů nepřikročily dostatečně razantně.
Velké rozdíly mezi centrem a periferií eurozóny lze ale vysledovat, pokud jde o míru využití hospodářského potenciálu. Zatímco Německo podle prognózy EY aktuálně využívá kapacitu své ekonomiky téměř stoprocentně, Itálie a Španělsko je jen cca na 94 % a Řecko je na tom ještě podstatně hůře.
Objem exportu se v eurozóně podle EY v roce 2013 zvýšil o pouhých 1,4 %, tedy nejméně za celé období globální finanční krize. Přestože euro od počátku letošního roku dál posiluje, a dalo by se tudíž předpokládat, že evropské exportéry čeká další náročný rok, prognóza EY odhaduje, že vývoz letos vzroste o 3,5 %, a v roce 2015 dokonce o 3,8 %. Tento optimismus je motivován zvyšující se celosvětovou poptávkou.
EY upozorňuje, že ve většině členských zemí eurozóny se spotřebitelé i podniky nadále potýkají s obtížnou dostupností úvěrů. Banky totiž čekají na výsledky prověrky jejich aktiv, které probíhají, a snaží se zlepšit svoje rozvahy. Nicméně přesto prognóza EY očekává v následujících čtvrtletích výrazné oživení spotřeby domácností, která v minulém roce rostla jen nepatrně. Index, který měří náladu spotřebitelů, je podle Evropské komise nejvyšší od konce roku 2007 a rovněž úvěrový průzkum ECB naznačuje, že zájem domácností o úvěry se zvyšuje.
Další dobrou zprávou jsou signály naznačující, že také trh práce je na nejlepší cestě odrazit se ode dna. Míra nezaměstnanosti se sice stále blíží 12 %, a je tedy jen těsně pod historickým maximem, nicméně pracovních míst pomalu přibývá.
„Minimální, nebo dokonce záporná míra inflace se možná zdá jako dobrá zpráva pro spotřebitele,“ říká Fanta. „Ale delší deflace by ve střednědobém výhledu naopak brzdila spotřebu, protože lidé by větší nákupy odkládali a zaměstnavatelé by jen těžko mohli udržet stávající úroveň mezd, natož je zvyšovat. Navíc by pokles cen zvýšil reálnou hodnotu nesplacených dluhů a případně by motivoval domácnosti k tomu, aby je rychleji splatily.“
Jan Fanta závěrem dodává: „Přes některé pozitivní signály, jako je růst exportu, posilování důvěry spotřebitelů či příliv kapitálu do těch evropských ekonomik, které jsou konkurenceschopné, bychom neměli zapomínat na to, že v eurozóně zbývá udělat ještě spoustu práce. Je třeba posílit fiskální udržitelnost, ozdravit banky a jejich úvěrovou politiku a vytvořit lepší podmínky pro hospodářský růst a především pro to, aby mohla vznikat nová pracovní místa.“
