Generální finanční ředitelství vydalo podrobný materiál týkající se daně z nabytí nemovitých věcí při nabytí vlastnického práva k nemovité věci směnou. Mimo jiné v něm uvádí, že zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, pro účely stanovení daně z nabytí nemovitých věcí neupravuje speciální režim pro předmět či poplatníky daně, jsou-li nabývány nemovité věci směnou. A předkládá řešení.
Předmětem daně jsou dle vysvětlení GFŘ obě nabytí vzájemně poskytovaných nemovitých věcí jako nabytí samostatná, vede se u nich samostatné daňové řízení. V obou těchto daňových řízeních se plně aplikují příslušná ustanovení zákonného opatření.
Smlouva, kterou jsou směňovány nemovité věci, je analogickým smluvním typem ke kupní smlouvě, ve které je za nabývanou nemovitou věc poskytováno nepeněžité protiplnění formou jiné nemovité věci. Poplatníkem daně je proto podle materiálu GFŘ převodce, pokud se převodce a nabyvatel ve směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel.
V případě směny mohou být poplatníky:
GFŘ dále uvádí, že poplatníci, u kterých nelze určit velikost jejich podílů na nemovité věci, jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně (§ 30 odst. 1 zákonného opatření). Budou-li směňovány nemovité věci, které jsou součástí společného jmění manželů (SJM), jsou manželé solidárními poplatníky (ať jsou poplatníky jako převodci nebo jako nabyvatelé).
Budou-li směňovány nemovité věci, které jsou ve spoluvlastnictví (nejsou součástí SJM), je poplatníkem každý spoluvlastník samostatně z nabytí příslušného podílu na nemovité věci, i kdyby se jednalo o manžele.
Je-li poplatníkem převodce vlastnického práva k nemovité věci, je nabyvatel tohoto práva ručitelem (§ 41 odst. 2 zákonného opatření). Jsou-li poplatníky oba převodci (každý z převodu vlastnického práva k jeho nemovité věci), jsou zároveň oba i ručiteli ve vztahu k dani z té nemovité věci, kterou nabývají. Jsou-li poplatníky nabyvatelé, institut ručení se neuplatní.
Hodnota nemovité věci poskytované jako nepeněžité protiplnění za nabytí vlastnického práva k nemovitosti je z hlediska stanovení základu daně sjednanou cenou. Je-li poskytováno ještě další plnění (např. finanční vyrovnání či převzetí dluhu váznoucího na nemovitosti), je sjednanou cenou součet všech těchto plnění. Standardně je hodnotou nemovité věci poskytované jako protiplnění její zjištěná cena, určená znalcem. Ta se pak porovnává se srovnávací daňovou hodnotou nabývané nemovité věci, což je 75% její zjištěné ceny určené znalcem.
Jak bude výpočet probíhat v praxi? Materiál GFŘ nabízí i konkrétní příklady. Zdarma si jej (ve formátu PDF) můžete stáhnout zde.
