Dalibor Šulc: S konkurencí navzájem sdílíme zkušenosti a postřehy

Náš seriál rozhovorů s českými podnikateli pokračuje. Dnes si povídáme s majitelem společnosti Coconut Systems, která vznikla v roce 2015 a zabývá se zakázkovým vývojem elektroniky, jednoúčelovými stroji, embedded systémy a programováním. Firmu založil Dalibor Šulc s jedním ze svých spolužáků už během studií na VŠ. Ten ji však v letošním roce opustil, takže momentálně v ní Dalibor Šulc podle svých slov pracuje víceméně jako freelancer.

Co pro vás bylo v začátcích vašeho podnikání nejobtížnější?

Dalibor ŠulcJako dva studenti, byznysem a státní byrokracií nepolíbení, jsme se všechno učili za pochodu. Naštěstí je dnes spousta zdrojů, odkud se může člověk potřebné věci dozvědět. Když se ohlédnu zpátky, tak si žádný zásadní problém nevybavuji.

Od začátku nám pomáhá šikovná účetní, která si spoustu věcí obstará sama a můžeme se na ni spolehnout. Ze začátku jsme také díky kontaktům z doktorského studia měli zakázky ze školy nebo akademie věd. Například měřicí zařízení, přípravky pro mikroskopy, a tak dále. Postupem času jsme se dostali i k výrobě zařízení pro průmysl a větší firmy.

Jak dnes vše zvládáte, když už jste ve firmě sám?

Na velké stroje, které sám personálně nezvládnu, se většinou spojím s kamarády z dalších firem podobné velikosti. Postupem času si, díky získaným referencím, společně můžeme dovolit na větší a větší sousta a růst.

Jak vám vyhovuje podnikatelské prostředí v ČR?

Rozhodně bych ho nenazval přátelským. Míra digitalizace a práce úřadů obecně je u nás na žalostně nízké úrovni. Občas narazím na úřadech na ochotné úředníky, jsou to ale ojedinělé úkazy. Nicméně vztahy v komerční sféře jsou výborné.

Jaké faktory byly nejdůležitější pro úspěch vaší firmy?

Na začátku jsme trochu bojovali se správným naceněním. Například u jednoúčelových strojů děláme vždycky jen jeden kus a jeho výroba trvá i několik měsíců. Není proto přímý prostor pro poučení z chyb a rychlou nápravu. Postupně jsme se ale naučli správně odhadovat potřebný čas a správně si nastavit hodinovou sazbu, aby to dávalo ekonomický smysl. Teď když pracuji sám, je to zase trochu jinak, ale už zase mám něco za sebou a snažím se chyby neopakovat.

Další faktorem je podle mě sebereflexe a vzdělávání. Nenechat se opít stereotipem. Stále se učit novým postupům a technologiím a zároveň po každé zakázce vyhodnotit chyby a poučit se z nich. Zní to jako samozřejmost, ale mnohdy se člověk nechá unést množstvím práce a nenajde si hodinku klidu na to, aby si zpětně vše prošel a vyhodnotil.

Čím se odlišujete od konkurence?

Názvem společnosti (smích). Je to sice jen drobnost, ale jak dodavatelé, tak zákazníci si velmi rychle společnost zapamatují. Na začátku jsme vymýšleli názvy jako "mechatronic systems" nebo "robotics", ale takových jsou desítky. Kromě toho máte velkou šanci, že bude volná webová doména.

Konkurence v mém oboru není v pravém slova smyslu konkurence. S kým se znám, s těmi se normálně bavíme o projektech (pokud to jde) a sdílíme zkušenosti a postřehy, učíme se od sebe. Často jsou to i kamarádi. Nikdy nevíte, s kým budete v budoucnu spolupracovat, tak proč si zavírat dveře. Co jsem slyšel z více stran, tak toto je běžná praxe například v USA, tak jsem rád, že už to tak je i u nás.

Jaké zajímavé technologie používáte - a jak?

Vše mám digitalizované a ukládám papírově jen dokumenty související se státní správou. Na zpracování dat používám vlastní CRM v kombinaci s Google Docs. Administrativa mě nebaví, ale zase je nutné mít kvalitní data - o času stráveném na zakázce, o spotřebovaných prostředcích o rozpočtu, a tak dále. Proto je pro mě jediná varianta co nejvíc procesů automatizovat. Například aplikace v mobilu pro sledování tras a času stráveného v autě pro knihu jízd, měření času s toggl se spínacím tlačítkem na stole nebo automatické úkládání výpisů z účtu.

Narazili jste v průběhu podnikání na nějaké vážné problémy?

Před časem jsme se dostali k projektu, který byl silným přešlapem. Měla z něj vzniknout placená služba, která by vyžadovala jen pár hodin týdně a přinesla by fixní příjem. Bohužel se to kvůli vedení a bobtnání projektu moc nepodařilo. Vypadalo, že to bude spíš opačně - zabere to několik úvazků a nezaplatí to ani samo sebe. Projekt jel půl roku a odmítali jsme kvůli němu poměrně zajímavé zakázky. V takovém případě není čas na sentiment a je třeba projekt co nejdřív opustit. Znovu už bych se nepouštěl do ničeho, co nemám pevně v rukou.

Co teď vašemu podnikání nejvíce pomáhá?

Mému podnikání hodně pomáhá aktuální hlad po pracovní síle. To více než dřív tlačí podniky do automatizace a robotizace výroby. Uvidíme, co bude, až přijde krize...

Jaké máte plány do budoucna?

Rád bych zase vzal do firmy k sobě nějakého parťáka. Je fajn, když si můžete s někým projekty a zakázky probrat a rozebrat. Určitě bych chtěl firmu rozšiřovat, je na to však potřeba vhodné spolupracovníky, kterým můžete plně důvěřovat. Není to totiž montovna a při vývoji musíte do projektu hodně vidět - a to i finančně. Nechci to proto zbytečně uspěchat.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s facebookovou skupinou Podnikatelé a živnostníci - výměna zkušeností.

Jste také ochotni podělit se o své podnikatelské zkušenosti s ostatními? Ozvěte se nám! Kontakt na redakci OnBusiness.cz najdete dole, v patičce stránky. Členství v uvedené skupině není podmínkou.