Českým hospodářstvím se začíná šířit chmurná nálada. Mnozí občané, ale rovněž firmy i odborníci předpokládají zhoršení ekonomické situace během následujících dvou let. 30 % obyvatel České republiky očekává, že se ekonomice bude dařit hůře; v případě firem si to myslí až 50 % jejich vrcholových manažerů a 80 % českých firem podniká preventivní kroky, které by je měly před případnou krizí lépe ochránit. Vyplývá to z průzkumu mezi veřejností, firmami a předními ekonomy realizovaným společností Coface, která je lídrem na trhu pojištění pohledávek.
„Téměř 80 % českých firem se připravuje na případný propad ekonomiky a snížení počtu zakázek. Nevýrazný výkon české ekonomiky v posledních měsících a nepříznivé zprávy ze zahraničí přispívají k šíření pesimistické nálady – a to jak mezi firmami, tak i domácnostmi. Přibližně třetina Čechu si totiž myslí, že příští rok bude jejich ekonomická situace horší. Plyne to z výzkumů, které jsme provedli v souvislosti s naší výroční konferencí věnované budoucnosti české ekonomiky,“ říká Ján Čarný, generální ředitel pojišťovny Coface.
Manažeři firem zřejmě přizpůsobili svůj pohled na očekávaný vývoj ekonomiky jak nepříliš přesvědčivému výkonu českého hospodářství z posledních měsíců, tak poměrně negativním signálům ze zahraničí. Přestože se stále 36 % vrcholových manažerů českých firem domnívá, že během následujících dvou let zůstane ekonomická situace stejná jako nyní, 50 % z nich naopak očekává zhoršení. Čtvrtina si také myslí, že za dva roky budou jejich firmy zaměstnávat méně zaměstnanců než letos.
V souvislosti s očekávaným zhoršením ekonomické situace pak mají největší obavy z neplnění finančních závazků svých obchodních partnerů. Riziko, že nedostanou v době zhoršující se ekonomiky včas zaplaceno za realizované zakázky, vidí jako reálné nebezpečí manažeři u 50 % svých stávajících obchodních partnerů a u téměř 60 % nových obchodních partnerů. Proto nepřekvapí, že až 54 % firem si na riziko špatné platební morálky pojišťuje všechny transakce. A 46 % firem si dopředu cíleně prověřuje informace o bonitě svých obchodních partnerů.
Manažeři se také poměrně jednoznačně shodnou na tom, že rizika zhoršení ekonomické situace ještě více eskalují obchodní války a přetahované, které v mezinárodním obchodě spustily zejména kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Myslí si to až 75 % z nich.
Přes poměrně výraznou změnu nálady českých manažerů - co se týče jejich vlastních firem, optimismus je zatím neopouští a svým firmám věří. Ukazuje to, že na jedné straně si uvědomují rizika, která hrozí z důvodu externích faktorů zhoršujících ekonomickou situaci, na straně druhé jsou ale přesvědčeni, že jejich firmy dokáží obstát a podnikají k tomu zodpovědně příslušné kroky.
Až 85 % manažerů je přesvědčeno, že se jejich firmám v roce 2021 – tedy za dva roky – bude dařit stejně nebo lépe než dnes. 14 % manažerů je dokonce přesvědčeno, že jimi řízené firmy na tom za dva roky budou výrazně lépe, než na tom jsou nyní.
Optimismus postupně ztrácejí také české domácnosti a spotřebitelé. Na otázky, jak si myslí, že se jim bude dařit za rok, přibližně třetina respondentů uvedla, že se domnívá, že jejich ekonomická situace bude horší. Naopak to, že se budou mít lépe, předpokládá pouze 14 % respondentů z řad veřejnosti. Zbytek si zatím myslí, že se jejich ekonomická situace během následujícího roku nezmění. Reprezentativním průzkumu mezi českými domácnostmi se uskutečnil exklusivně pro brněnskou konferenci Coface.
Podobné je to v případě názoru na firmy, pro které Češi pracují, případně je mají jako své vlastní podnikání. Příznivé vyhlídky v následujícím roce předpokládá pouze necelých 7 % respondentů, naopak zhoršení ekonomické situace svých zaměstnavatelů se obává přibližně 26 % obyvatel České republiky.
40 % občanů již dnes tzv. myslí také na zadní kolečka a odkládá si peníze pro případ zhoršení ekonomické situace tak, aby měli k dispozici finanční rezervu, pokud by na ně dolehly ekonomické obtíže například v podobě ztráty zaměstnání.
I to pak může paradoxně být jedním z podpůrných důvodů k nastartování skutečné krize – zejména v ekonomice, jako je ta česká, kdy je hospodářský růst aktuálně ovlivňován spotřebou českých domácností. „Pokud se budou domácnosti na krizi připravovat příliš, tak samy zhoršení vývoje ekonomiky způsobí, nebo alespoň prohloubí. Na druhé straně skutečné fundamentální příčiny zhoršení nespočívají v chování spotřebitelů ale v absenci reforem a nezodpovědné politice vlád“, dodává Ivan Mikloš, bývalý vicepremiér vlády Slovenské republiky a ministr financí.
Firmy mají možnost se na zhoršování ekonomické situace připravit a pomoci jim svými kroky může samozřejmě také stát. Například Ivan Mikloš si myslí, že by „Firmy měly být schopné pružně reagovat na změny poptávky a vytvářet si v dobrých časech rezervy na překonání časů špatných. K tomu, aby mohly pružně reagovat, by měl vytvořit podmínky i stát, například pružným trhem práce a liberálním zákoníkem práce.“
Se zajímavým podnětem přichází Petr Bartoň, hlavní ekonom finanční skupiny Natland a přednášející na VŠ Cevro. Ten apeluje na to, aby firmy začaly „jinak číst“ životopisy kandidátů, které přijímají do vrcholových pozic. „Pokud někdo v minulosti prošel problémovým obdobím ve firmě je to znamení, co všechno takový člověk zvládl, a že má zkušenosti s krizovým managementem a nebude to pro něj novinka. Tito lidé jsou obzvláště cenní v ČR, kde se na business školách „managing decline“ téměř vůbec neučí, a proto jsou tito lidé často jediným zdrojem know-how. A úspěšně provést firmu krizí, je přitom mnohem složitější, než „zařídit úspěch“, když ekonomika roste“.
Jestli by české ekonomice pomohlo se lépe vypořádat s případnou ekonomickou krizí, pokud by byla součástí eurozóny, na tom se oslovení experti neshodnout. Například Ivan Mikloš poukazuje na pozitivní zkušenosti Slovenska, které krátce před krizí vstoupilo do eurozóny; podobný pozitivní názor na roli eura pro ekonomiku v případě krize má Tomáš Sedláček, který říká: „Národní měna má své výhody, ale z dlouhého hlediska je lepší být svázán s větším obchodním celkem. Bližší košile než kabát, ale na ty skutečné zimy potřebujeme spíš ten společný kabát, tam košile nestačí.“
Naprosto opačný názor pak zastává ekonom Mojmír Hampl, bývalý člen bankovní rady ČNB a dnes člen správní rady Institutu ekonomického vzdělávání. Ten je přesvědčen, že přijetím eura by česká ekonomika přišla o vlastní měnovou politiku jako jeden z nástrojů, který jí umožňuje lépe reagovat na jednotlivé výkyvy.
Podobný názor zastává také Petr Bartoň, který navíc vidí riziko i v tom, že příští krize a ekonomické výkyvy se mohou bezprostředně týkat právě jednotné měny euro a jejím přijetím by se tak rizika související s krizí pro českou ekonomiku ještě více prohloubila.
Česko i Slovensko jsou poháněny automobilovým sektorem, který je většinou závislý na vnější poptávce a většina produkce směřuje do dalších zemí EU. Slabší výsledky automobilového průmyslu ve srovnání s předchozím rokem odrážejí celosvětový pokles tohoto odvětví. Trpí cyklickým zpomalením, zvýšeným protekcionismem a strukturálními průmyslovými změnami, včetně potřeby investic do inovací a změn ve spotřebním chování. Brexit a jeho důsledky pro vývoz automobilů do Velké Británie, ale hlavně zpomalení růstu v západoevropských zemích a zpoždění v přijímání nových emisních norem CO2 patří mezi klíčová rizika pro průmysl. „Zhoršení výsledků tohoto odvětví má dopad na země západní Evropy, jako je Německo, kde automobilová výroba výrazně klesá. To představuje přímé riziko pro české a slovenské automobilové společnosti a další podniky, které s nimi spolupracují,“ doplňuje Ján Čarný, generální ředitel Coface Česká republika.
