Zdroje EK uvádějí, že se Evropská komise rozhodla předat Soudnímu dvoru EU případ České republiky týkající se jejích pravidel pro puncování šperků. Puncovní úřad České republiky vyžaduje, aby některé šperky dovážené z jiné země EU byly označeny doplňkovým českým puncem, a to přesto, že tyto šperky již byly v souladu se zákonem označeny puncem a uvedeny na trh v EU. Komise se domnívá, že tento požadavek představuje porušení pravidel Smlouvy o EU v oblasti volného pohybu zboží v rámci EU, a požádala proto Soudní dvůr, aby o tomto případě rozhodl.
V daném případě odmítl Puncovní úřad České republiky uznat puncovní značky, které na špercích použil nizozemský puncovní úřad, což odůvodnil tím, že mu uvedené puncovní známky neumožňují odlišit produkty pocházející z EU od produktů pocházejících ze zemí mimo EU (např. z Číny a Hongkongu). Nicméně bez ohledu na původ šperků platí, že jakmile je jednou libovolná země EU přijala k volnému oběhu, vztahuje se na ně zásada volného pohybu v EU. Proto se Komise domnívá, že současná pravidla brání volnému pohybu zboží mezi zeměmi EU, a jsou tedy v rozporu s články 34 a 36 Smlouvy o fungování EU.
Komise již v květnu 2013 Českou republiku požádala formou odůvodněného stanoviska, aby změnila své právní předpisy, a umožnila tak volný pohyb šperků. České orgány s postojem Komise nesouhlasily, a proto bude nyní záležitost předána soudu.
Pokud jde o obchod s výrobky z drahých kovů, Soudní dvůr EU již v minulosti rozhodl, že členské státy EU nemohou požadovat nové opuncování výrobků dovezených z jiného členského státu, v němž již byly zákonně uvedeny na trh a opatřeny puncovní značkou v souladu s právními předpisy daného státu za předpokladu, že jsou údaje puncovní značky rovnocenné údajům vyžadovaným členským státem dovozu a srozumitelné spotřebitelům daného státu.
