Nízké provozní náklady, malá hlučnost a v neposlední řadě také žádné škodlivé výfuky v místě procvozu. To jsou některé ze zásadních výhod elektromobilů oproti konvenčním vozidlům se spalovacími motory. S rostoucím počtem bezemisních zón v evropských městech význam elektrických aut poroste, zejména zřejmě coby prostředků městské dopravy. O rozvoji, přednostech a budoucnosti elektromobility hovoří Leoš Kabát ze společnosti Schneider Electric, která postavila ve světě více než 90 tisíc nabíjecích stanic pod označením EVlink.
Elektromobily jsou dnes zmiňovány především s důrazem na životní prostředí. Co ale přesvědčí koncové uživatele, aby jim dali přednost před klasickými vozy? Přeci jen pořízení elektrického auta je velice nákladná záležitost.
To nepochybně ano, ale provozovatel vozu by měl zvážit i další kritéria. Vezměte si, že za krátkou dobu už nebudete moci vjet do některých čtvrtí evropských měst, protože městské části zavádějí bezemisní zóny, což může být například při dojíždění do zaměstnání značný problém. A dále je potřeba si říct, že elektromobil znamená také nižší provozní náklady, a to nejen co se týče pohonu. V takovém autě je mnohem méně mechanických částí, než v klasickém voze, a proto také vyjdou mnohem levněji náklady na servis. A to už za úvahu stojí.
Zásadním argumentem je prozatím nedostatečná síť dobíjecích stanic a také dojezdová vzdálenost elektromobilů.
To není tak docela pravda. Elektromobily jsou dnes mnohem dál, než byly před rokem, vývoj jde rychle dopředu. Dnes dovedete na jedno nabití ujet 300 až 400 kilometrů. Co se týče dobíjecích stanic, tak primární je instalace těch rychlonabíjecích a posílení infrastruktury ve městech. Klíčová nabíjecí stanice pro každého uživatele je umístěna u něho doma – ta bude využívaná nejvíce, a proto je důležité, aby byla optimálně zvolena s ohledem na celkový odběr domu, popř. byla doplněna o vhodné řízení.
Kdo by podle vás měl elektromobily nejvíce využívat, jsou to spíše firmy, nebo soukromníci?
Nejvíce by dle mého soudu využily státní složky a firmy – například policie, pošta, úřad sociálního zabezpečení. Dále pak takové vozy mohou využívat různé rozvážkové služby jídla a v neposlední řadě najdou využití i v půjčovnách městských aut. A nabíjet se taková auta mohou například při čekání na zákazníka, nebo když zákazník nakupuje.
To jsou firmy a státní správa, ale jak by se měl při využívání elektromobilu chovat soukromý provozovatel?
Je třeba si uvědomit, že s elektromobilem je potřeba cesty plánovat. Na běžné dojíždění vám bude stačit nabíjet 1-2 krát týdně, na delší cesty je třeba zvolit takovou trasu, aby poblíž byla dobíjecí stanice. Za mě by bylo ideální, kdyby se povedla spolupráce státních institucí a soukromých operátorů, kteří už na trhu jsou, a vytvořila se nějaká jednotná platforma, na které by jednotliví provozovatelé mohli nabíjecí stanice spravovat a umožnili uživatelům elektromobilů snadnější přístup k nabíjení na veřejných místech.
Jsou tedy spalovací motory mrtvé a budoucnost mají jen elektromobily?
Tak striktně bych to netvrdil, ale pravdou je, že evropská legislativa v současné chvíli nahrává spíše rozvoji elektromobility. Myslím, že do budoucna budou elektromobily a hybridy posilovat svůj podíl v městské dopravě. U mnoha evropských měst jsou již dnes překročeny maximální povolené koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší a evropské státy na to reagují stále přísnějšími normami a zaváděním bezemisních zón. V Německu je jich už 58, ve Francii 28, a pokud do nich vjedete vozidlem, které nesplňuje emisní normy, hrozí vám vysoké pokuty. Z tohoto hlediska dnes automobilky nemají prakticky jinou možnost, než přejít k plug-in hybridům nebo elektromobilům. Otázkou zůstává, jak na tento trend zareagují vlády. V některých zemích je elektromobilita významně podporovaná, například v Norsku, Česko na nějaké významnější legislativní kroky teprve čeká.
