Proč láká digitální měna bitcoin tolik lidí? Odpovědí může být celá řada, z velké části jde o popularitu digitálních technologií, velkou míru nezávislosti a anonymitu. V rámci českého právního systému byl bitcoin (BTC) v právním slova smyslu vnímán jako věc movitá, zastupitelná, nehmotná a zuživatelná. Jak se situace vyvíjí a co to znamená pro praxi?
Michal Jekielek, mezinárodní advokátní kancelář PwC LegalDle dřívějších názorů a stanovisek nemohl být BTC prohlášen za měnu, což potvrdilo i stanovisko ČNB – „Data evidovaná v protokolu bitcoin nemají charakter pohledávky držitele bitcoinů za jinou osobou, nejsou to tedy bezhotovostní peněžní prostředky ani elektronické peníze (§ 4 zákona o platebním styku (ZPS)), resp. peněžní prostředky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) ZPS. Na problematiku BTC reagovalo také Ministerstvo financí ČR prostřednictvím svého finančního analytického útvaru („FAU“). Stanovisko FAU podle okolností identifikuje jakýkoliv obchod (nákup/prodej) digitální měny (např. BTC) nad hodnotu 1.000 EUR jako velmi rizikový a obchod nad hodnotu 15.000 EUR vždy jako podezřelý. S vyšší hranicí dokonce spojuje povinnost pro povinné subjekty dle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (tzv. AML zákon) povinnost takový obchod hlásit právě FAU.
Výše zmíněné však bylo popřeno přelomovým rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci Skatteverket v David Hedqvist, který BTC prohlásil za oběživo a postavil ho tak na roveň bankovek a mincí používaných jako zákonné platidlo.
Dříve byly transakce spojené s BTC ve smyslu daňových zákonů službou a podléhaly DPH a nebyly, dle jakéhokoliv ustanovení zákona o DPH, od daně osvobozeny. Zmíněný rozsudek SDEU však situaci zcela otočil a ztotožnil se s doporučujícím stanoviskem hlavní advokátky Juliane Kokott z července 2015, ve kterém vyzvala SDEU, aby upustil od uplatňování daně z přidané hodnoty na nákupy a prodeje BTC.
Toto rozhodnutí je průlomové v tom, že je závazný pro všechny státy Evropské unie. Obdobné opatření doporučil například i australský senát.
Zatímco v EU je BTC považován podle výše uvedeného rozsudku za oběživo, v USA vydala Commodity Futures Trading Comission na podzim roku 2015 rozhodnutí, které označilo BTC a další virtuální měny za komoditu s důsledkem, že nakládání s nimi bude spadat pod regulaci zákona o komoditním trhu (Commodity Exchange Act). Tím došlo zejména z pohledu právní úpravy ke zlepšenému pokrytí obchodování s BTC a celkově právní existence BTC v USA.
V kontextu BTC pseudoanonymita znamená, že veškeré transakce jsou veřejné, ale chybí jakákoliv informace o účastnících transakce. Je zde ale vidět posun, kdy například velké burzy vyžadují identifikaci zákazníků, kteří si u nich chtějí založit účet pro obchodování s BTC. V České republice taková povinnost zatím není, ale některé firmy, které se zabývají prodejem a nákupem BTC, přesto vyžadují identifikaci zákazníků, aby byly připraveny na případnou změnu podmínek. Pro BTC neexistuje centrální autorita a tak neexistuje jednotné místo, kam se obrátit při určování vlastníků účtů.
Z výše uvedeného plyne, že je velmi obtížné prokázat, odkud BTC přišly, tedy kdo je jejich vlastníkem. Z tohoto hlediska tak může docházet ke zneužití BTC pro páchání trestných činů.
Vlastníkem BTC je považován ten, kdo má soukromý klíč. Soukromý klíč může a většinou bývá uložen v zašifrované podobě.
Několik akademických prací se zaměřilo na deanonymizaci uživatelů. Jedním z přístupů je analýza síťových informací. Jedná se o plošný přístup a nelze jej zacílit na konkrétní informaci. Daleko častější přístup je analýza transakcí v blockchainu (decentralizovaný log všech transakcí, které se udály od vzniku BTC).
Hlavními mechanismy napomáhajícími při analýze jsou:
Běžným postupem při platbě BTC je generování nové adresy při každé transakci, nicméně technicky nic nebrání opětovnému používání jedné adresy, tedy mít jakousi fixní adresu např. pro příjem plateb chovající se téměř jako číslo bankovního účtu. V blockchainu potom není problém zobrazit si veškeré transakce této adresy a jedná se o jednoduchý krok, který nabízí i mnoho interaktivních prohlížečů blockhainu.
Při platbě BTC je nutné vždy poslat všechny prostředky, které se zrovna na dané adrese nachází. Pokud tedy platím 0,006 BTC z adresy, kde je 1 BTC, musím poslat celý 1 BTC a výstup se rozdělí na 0,006 BTC příjemci platby a 0,994 BTC se vrací mně, ale na mojí nově vygenerovanou adresu. Při analýze lze tedy předpokládat, že jeden z výstupů transakce patří odesílateli.
Pokud odesílatel nemá všechny prostředky pro plánovanou transakci, musí je sloučit z několika adres. Proto lze většinou předpokládat, že pokud do transakce vstupuje více vstupů, patří jednomu odesílateli.
K překážkám se řadí zejména fakt, že poplatky za transakce v BTC jsou velmi malé. To umožňuje komukoliv vytvářet velké množství transakcí a snažit se znesnadnit pátrání. Každý si tak může vytvořit libovolné množství adres a přeposílat si prostředky mezi nimi. Další možností je využít nějaké větší služby, jako například anonymní burzy, kde lze směnit BTC za nějakou jinou kryptoměnu a poté zpět na BTC. Pokud má burza větší provoz a sdružuje prostředky svých zákazníků, stopa zde většinou mizí.
Dalším znesnadňujícím faktorem k úspěšnému dohledání odkud BTC pocházejí, je možnost využít některou z početných služeb přímo určených na anonymizaci (označované jako „bitcoin mixer“). Některé tyto služby dokonce nezastírají svůj skutečný účel a inzerují přímo „praní“ BTC. Lze si dohledat i recenze takových služeb, kde se hodnotí kvalita algoritmu a zda má služba dostatek BTC pro dobrou anonymizaci.
Existuje však způsob, jakým lze dohledat skutečnou adresu původu BTC? Jednou z možností pátrání je poslat nějakou minimální částku na adresu, kterou zkoumáme, a dohledávat v blockchainu, co se s platbou bude dít. Příkladem můžou být známí „eboloví vyděrači“ z října minulého roku. Ti požadovali 3,300 BTC (cca 30 mil Kč) za to, že nerozšíří virus eboly v České republice. Zveřejněný dopis vyděračů obsahoval adresy, na které se mají peníze poslat. V blockchainu je vidět, že na adresy dorazilo několik velmi malých částek (halíře až jednotky korun). Tyto prostředky potom odešly na adresu, která je asociovaná s ilegálním tržištěm AgoraMarket, kde se obchodují například drogy nebo zbraně. Další adresou, kam odešly prostředky, je známá BTC sázková hra SatoshiDice. Na obou lokacích pátrání končí, protože dochází k mísení s obrovským počtem dalších BTC. Na tomto příkladu lze směle konstatovat, že dohledání adres v rámci obchodování s BTC je velice obtížnou činností s ne vždy úspěšným koncem.
Michal Jekielek, mezinárodní advokátní kancelář PwC Legal
