Investování v sobě skrývá řadu rizik a když se k nim přidají ještě zbytečné chyby investorů, katastrofa je na dosah. Jaké jsou nejčastější chyby investorů a jak se jim vyhnout? Pečlivě jsme pro vás vybrali sedm těch, na které byste si opravdu měli dát pozor.
Neutopte své peníze kvůli zbytečným chybám. Foto: OpenImageBank.comNe, není třeba plánovat na pětiletky, ale vždy je třeba mít rozmyšlené odpovědi na několik základních otázek: Kolik peněz chci investovat? Na jak dlouho? Mohu si dovolit o část peněz přijít? O kolik? Právě odpovědi na tyto otázky vám pomohou stanovit vhodnou strategii.
Jinak je třeba investovat peníze, které budete potřebovat za půl roku, jinak ty, které jsou určeny na důchod. V prvním případě jsou prioritou vysoká bezpečnost a likvidita, ve druhém zřejmě slušný výnos při přiměřené bezpečnosti investice. Pokud krátkodobou investici vložíte do akcií a dlouhodobou necháte na bankovním účtu, zřejmě na konci s výsledkem nebudete spokojeni.
Pokud emoce patří do investování, pak pouze v podobě radosti z úspěšné investice, nebo, v horší případě, smutku z investice neúspěšné. Nikdy by ale neměly být základem pro investiční rozhodování. A to především proto, že emoce jsou schopny zcela zatemnit zdravý úsudek.
Příkladem může být koupě akcie, jejíž cena až dosud setrvale rostla – a tento trend se krátce po vašem nákupu změní. To samozřejmě není nic neobvyklého, ale bohužel podobná situace má potenciál vyvolat naštvání, strach, ba paniku. Na základě emocí můžete mít tendenci akcii rychle se ztrátou prodat, což ovšem rozhodně není správný postup. Už při koupi byste měli mít stanovenu hranici ztrát, za kterou nepůjdete – a pokud akcie ztráty dosáhne, bez milosti ji prodat. Pokud akcie dané hranice nedosáhla – a neexistuje objektivní informace pro předpoklad dalšího poklesu, není důvod akcii jen na základě negativních emocí prodat.
Podobně není vhodné akcii držet i poté, co prolomila hranici plánované maximální ztráty, třeba jen proto, že se akcie investorovi „líbí“. Nebo proto, že přece „už nemůže více klesnout“. Historie ukazuje, že padat mohou i „milované“ akcie a že pokud je cena vyšší než nula, klesat je vždy kam.
Před každou investicí byste si měli položit otázku: Mám pro ni skutečně dostatek objektivních informací? Tu lze rozvést do několika dalších: Jaká jsou rizika uvedené investice? Jaký je potenciální výnos? Jaká je její likvidita? Důraz je přitom třeba klást i na slovo „objektivních“. Například informace od mnohých investičních poradců mohou být až příliš ovlivněny tím, že mají z vámi realizovaného obchodu provizi, nebo že ve své organizaci prošli intenzivním, ale povrchním rychlokurzem. Informace od majitele firmy, do níž máte investovat, mohou zase více, než je vhodné, vycházet z jeho nadšení nebo nezměrného optimismu. A to už vůbec nemluvíme o lidech, kteří vám z různých důvodů mohou chtít podat informace vysloveně lživé...
I při investování platí, že není radno vložit všechna vejce do jednoho košíku. Pokud všechny peníze vložíte do jednoho instrumentu, riskujete nízký výnos, nebo i ztrátu peněz. Na základě promyšleného plánu, o kterém už byla řeč výše, je vhodné rozložit investice do většího počtu instrumentů – a u každého z nich do více položek (například do několika různých akcií). Tak snížíte riziko, že o peníze přijdete, pokud například firma, do jejíchž akcií či dluhopisů jste vložili většinu peněz, zkrachuje, nebo že budete mít minimální výnos, pokud všechny peníze vložíte na jeden termínovaný bankovní účet.
Pokud se příliš spoléháte na to, jak si daný typ investice vedl v minulosti, může vás čekat nemilé zklamání. Příkladem mohou být nemovitosti v USA, které dlouho rostly – až vznikla realitní bublina, která posléze splaskla. Investoři, kteří v době boomu nakoupili nemovitosti, tak najednou zjistili, že se hodnota jejich majetku kvůli nevhodné investici snížil až o desítky procent.
A podobně to platí u investičních fondů, které si mohou několik let vést dobře, aby se jim poté přestalo dařit, u akcií firem, ale třeba i u zlata – pamatujete, jak v roce 2012 cena trojské unce žlutého kovu atakovala cenu 1800 dolarů, aby o pár měsíců později klesla k 1200? Jistě, od té doby zase o něco vzrostla, ale kdepak jsou dnes všichni ti analytici, kteří věštili cenu 2000 dolarů za trojskou unci zlata již na konec loňského roku?
Příliš mnoho nezkušených investorů se spoléhá na doporučení investičních poradců, ekonomických médií, přátel, známých, ba i zcela neznámých lidí na obskurních webových stránkách nebo ve spamových e-mailech. Opravdu jste si jisti, že ti lidé mohou s jistotou odhadnout, jak se bude situace na trzích vyvíjet? Proč se vám snaží poradit? Nechtějí jen vydělat na provizi z uskutečněného obchodu? Nechtějí mít jen jistotu, že až třeba sami prodělají, nebudou v tom sami? Nejde o nějaký podvod? A – opravdu – nestojí za to, si před uposlechnutím jejich rad položit několik otázek podobných těm, které jsou uvedeny výše?
Při investování je třeba trpělivosti. Pokud vaše analýzy neukazují, že je koupě nebo prodej nějaké akcie výhodný, raději neudělejte žádný obchod, než abyste udělali obchod špatný.
Je rovněž možné, že nějaká akcie ve vašem portfoliu neroste tak, jak jste zprvu očekávali. Je tedy na čase položit si otázku, zda byl váš původní předpoklad špatný, nebo prostě jen nenazrála správná doba. Cena řady například technologických akcií dlouho stagnovala, než se firemní produkty či technologie dostaly na výsluní a cena začala prudce růst. Je zbytečné jen z netrpělivosti prodat předčasně.
Jistě, existuje i řada dalších chyb – a ty, které zmiňujeme výše, bychom mohli rozebírat na dalších a dalších příkladech a do větších detailů. To ovšem není cílem; cílem je přimět všechny potenciální i stávající začínající investory k zamyšlení a k položení si otázky: Nehrozí mi, že budu dělat některou z těch zcela zásadních investorských chyb?
Možná se i vám občas až tají dech, do čeho investují vaši spoluobčané, politická reprezentace, ale třeba i majitelé firem....
