Nakupování dárku na firmu se nemusí vyplatit. Pokud podnikatel při nákupu uvádí své identifikační číslo, prodejce je oprávněn se domnívat, že dané zboží bude kupující používat pro svou podnikatelskou činnost. Pokud podnikatel kupuje věc výhradně pro své soukromé účely, dobrovolně se tak okrádá o výhody spotřebitelů. A samozřejmě se rovněž může dostat do problémů při kontrole finančního úřadu.
Na konečné spotřebitele je nahlíženo jako na slabší stranu v obchodním vztahu a v důsledku toho jsou legislativou před prodejcem více chráněni. Bez prokázání nepodnikatelského využití kupovaného zboží podnikatel přichází o možnost odstoupení od kupní smlouvy do 14 dnů, neplatí pro něj klasická záruka 2 roky a v neposlední řadě musí počítat s omezenými právy v rámci reklamačního řízení.
Vzdát se ochrany spotřebitele může být značně nevýhodné. „Proto každému podnikateli doporučuji, pokud si pořizuje věc, která nesouvisí s jeho podnikatelskou činností, aby o tom včas zpravil prodejce a zbytečně se nevzdal práv a výhod spotřebitele,“ radí PhDr. JUDr. Zdeňka Beranová, lektorka předmětu Obchodní právo na institutu CEMI, který poskytuje roční online MBA a LLM studium pro manažery a podnikatele, a uvádí příklad: „Spotřebitel má ze zákona právo do 14 dnů odstoupit od smlouvy. Podnikatel si ovšem nemůže nárokovat možnost vrácení zboží. Tuto výhodu mu může prodejce poskytnout pouze na základě svého dobrovolného rozhodnutí. Přesto je vhodné si důkladně pročíst všeobecné obchodní podmínky. Pokud je zde uvedeno, že obecně kupující má právo odstoupit, spadá do této obecné definice spotřebitel i podnikatel. Na podnikatele se tak vztahují podmínky stejné jako pro spotřebitele. Zda je to definováno záměrně či nedopatřením, nemusí podnikatele zajímat.“
Podnikatelé se také mnohdy musí rozloučit s dvouletou zárukou na zakoupené produkty. „Mohlo by se tedy zdát, že prodejce nenese žádnou odpovědnost za vady. Ve skutečnosti tomu tak není. Zákonnou povinností prodejce je akceptovat pouze ty vady, které se vyskytovaly v okamžiku nákupu věci, nikoliv ty, které vznikly později. Z toho vyplývá, že kupující by měl věnovat maximální pozornost všem funkcím a parametrům výrobku již před jeho převzetím,“ vysvětluje Zdeňka Beranová. Pozdější reklamace zjevných vad bývá zpravidla značně komplikovaná. I zde platí možnost sjednat záruku za jakost, nejčastěji na dobu 12 měsíců.
Podle odborníků by bylo mylné se domnívat, že 30denní lhůta pro vyřízení reklamace platí jak pro spotřebitele, tak i pro podnikatele. Konkrétní délka může být uvedena ve smlouvě či v reklamačním řádu prodejce. „V případě, že není stanovena, je nutné se řídit podle zákona, který prodejci určuje k odstranění vady přiměřenou lhůtu. Problém může nastat tehdy, pokud je náš názor na délku přiměřené lhůty odlišný od představy prodejce,“ podotýká Beranová.
V rámci reklamačního řízení může podnikatel požadovat odstranění vad nebo slevu z kupní ceny. Pokud by se však jednalo o podstatné vady, je oprávněn požadovat výměnu věci za novou, případně od smlouvy odstoupit. Další rozdíl mezi spotřebitelem a podnikatelem můžeme nalézt při řešení opakovaného výskytu vad. „Spotřebitel má možnost odstoupit od smlouvy v případě, pokud by se identická vada i přes opravu třikrát opakovala. Podnikatelé tuto přednost postrádají,“ dodává Beranová.
