Nejvyšší kontrolní úřad se v minulém období zaměřil na to, jestli stát financoval přípravu a konání voleb v letech 2010 až 2014 hospodárně, účelně a efektivně. Kontroloři se zaměřili na volby do Evropského parlamentu konané v letech 2009 a 2014, volby do Poslanecké sněmovny v letech 2010 a 2013 a na volby prezidenta v roce 2013. Závěry nejsou povzbudivé.
NKÚ zjistil, že výdaje státu na kontrolované volby se pohybovaly od 420 do 489 milionů korun za jedno volební klání a celkem za ně stát zaplatil víc než 2,3 miliardy korun. NKÚ analyzoval počet a rozložení volebních okrsků, geografickou dostupnost volebních místností pro občany či rozmístění přebíracích míst, do nichž se svážejí výsledky za jednotlivé volební okrsky. NKÚ byl za dvacet let první institucí, která se zmíněnými aspekty voleb v celostátním měřítku zabývala.
Nejvíce prostředků na financování voleb směřuje do územně samosprávných celků. Konkrétně do obcí I. stupně, jichž je téměř šest tisíc, tedy drtivá většina, a do statutárních měst, kterých je v České republice dvacet šest. Například při volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 čerpaly obce I. stupně 117 milionů korun a statutární města 105 milionů korun. Největší podíl z výdajů na volby ukrojily odměny pro členy volebních komisí. Kontroloři zjistili, že systém financování umožnil vznik velkých rozdílů v průměrných výdajích na jeden volební okrsek. Například ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 měla čtyři statutární města průměrné výdaje na jeden okrsek do 20 tisíc korun, u 15 statutárních měst se tyto výdaje pohybovaly mezi 20 až 30 tisíci korunami, ve čtyřech městech činily 30 až 40 tisíc korun a u tří měst byly vyšší než 40 tisíc korun.
NKÚ doporučuje zjednodušit systém financování voleb, protože zvláště pro malé obce je administrativně náročný. Zároveň doporučuje Ministerstvu financí, které má v gesci kontrolu výdajů na volby, aby kontroly lépe zacílilo a zintenzivnilo. Kontroloři totiž zjistili, že Ministerstvo financí kontrolovalo obce III. stupně a statutární města jen minimálně, přestože právě tyto obce měly největší průměrné i absolutní volební výdaje.
Dále kontroloři prověřili například i geografickou dostupnost voleb, tedy jak daleko to mají obyvatelé jednotlivých volebních okrsků k volební místnosti. A zjistili významné rozdíly. Lze to dokumentovat na příkladu obcí Chodová Planá a Neurazy ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. Zatímco Neurazy vytvořily na svém území o rozloze 27 km2 celkem 7 volebních okrsků, Chodová Planá, kde žije dvojnásobný počet voličů, měla jen jeden volební okrsek pro celé území o rozloze 57 km2. Přitom obě obce dodržely zákonem stanovené podmínky, stát však posledních dvacet let rozdílnou geografickou dostupnost voleb jako služby občanům neřešil.
Zákon z roku 1994 stanovuje, že volební okrsky mají zahrnovat přibližně 1 000 oprávněných voličů. Alespoň jeden volební okrsek ale musí mít bez ohledu na počet obyvatel každá obec a okrsky pro menší počet obyvatel mohou obce zřídit i pro své vzdálenější části. Přes 58 % volebních okrsků zahrnuje méně než 666 voličů, u více než třetiny volebních okrsků je to dokonce méně než 333 voličů. Průměrný počet oprávněných voličů na jeden volební okrsek je v České republice 568, což je ve srovnání s průměrným počtem voličů na okrsek v Polsku, Rakousku i na Slovensku nejméně. Počet volebních okrsků lze minimálně v případech, kdy jsou jejich volební místnosti na společné adrese, snížit, aniž by voličům narostla vzdálenost k volebním urnám. Například v Plzni při sněmovních volbách v roce 2013 sídlilo 143 okrsků pro téměř 100 tisíc voličů na celkem 36 adresách. Kontroloři spočítali, že při doporučené tisícovce voličů na okrsek by bylo možné jejich počet snížit o 27 okrsků, což by přineslo jen v Plzni úsporu zhruba 630 tisíc korun za každé volby.
Podmínky dané zákonem pro úpravu volebních okrsků jsou ale velmi tvrdé, na což si obce opakovaně u Ministerstva vnitra stěžovaly. To legislativní změnu pravidel pro úpravu okrsků navrhlo od roku 2004 už třikrát v rámci širších novel volebních zákonů, ani jednou však tato úprava neprošla. NKÚ proto Ministerstvu vnitra doporučuje změnu podmínek pro úpravu volebních okrsků znovu iniciovat, a to například technickou novelou příslušných zákonů.
Toto doporučení se vztahuje i na problematiku přebíracích míst. Volební místnosti jsou totiž ze zákona přiřazeny k přebíracím místům na základě spádovosti obcí, nikoli na základě dojezdové vzdálenosti nebo doby dojezdu. Pokud by některé volební komise mohly využít bližší přebírací místa, stát by ušetřil za dopravu a výsledek voleb by to přitom neovlivnilo. Jako příklad lze uvést obec Vranov, z níž komise odváží výsledky do 24 kilometrů vzdálených Šlapanic, přitom jiné přebírací místo v Brně-Útěchově je vzdálené pouhé tři kilometry. Na neefektivitu počtu přebíracích míst a počtu k nim přidělených volebních okrsků upozorňoval Český statistický úřad už v roce 2002.
S ohledem na uvedená zjištění NKÚ doporučuje orgánům státní správy, které mají volby ve své gesci, důsledněji koordinovat vzájemnou spolupráci a sdílet potřebná data a analýzy.
