V zemích EU i v USA se odhaduje, že zhruba pětina až osmina obchodů se odehrává na neveřejných trzích. Jaká jsou jejich plus - a mínus? Víte, že obchodníci mají tendenci se chovat davově a stres snižuje jejich ochotu riskovat? A co říkáte na to, že pouze 16 % malých amerických firem hlásí na policii případy krádeže svých zaměstnanců (přitom se s tímto problémem setkalo 64 % z nich)? Kde byste hledali příčiny?
Jako „dark pool“ se označují neveřejné akciové trhy. V zemích EU i v USA se odhaduje, že zhruba pětina až osmina obchodů se odehrává právě zde. Hlavní motivací obchodníků pro transakce mimo veřejnou burzu je, aby velké transakce nepohnuly s cenou; na tento trend se totiž rázem zachytí např. automatické obchodovací programy a dokáží se na něm přiživit. Institucionální investoři (fondy apod.) mohou při nákupu mimo burzu výrazně ušetřit.
Regulátoři samozřejmě neveřejným trhům vytýkají nedostatek transparentnosti a mají podezření, že se zde mohou transakce odehrávat na základě inside informací. Objevují se snahy dark pools potlačovat, často se zdůvodněním, že tyto obchody mohou navíc nepřehledným způsobem hýbat i s cenou na veřejných burzách.
Hoaxiang Zhu z MITu nyní v Review of Financial Studies publikoval studii, podle které jsou neveřejné trhy spíše prospěšné. Velcí investoři zde naopak riskují, že se jim transakci vůbec nepodaří uskutečnit. Tyto trhy nemají dostatečnou likviditu a způsobují přesun transakcí zase na veřejné burzy; nehrozí tedy, že by neveřejné trhy ty veřejné vytlačily. Proces určování ceny na veřejném trhu a výměna informací má být efektivnější, pokud jsou součástí procesu i „dark pools“.
Výzkumníci z Cambridge University a Queensland University ukázali, že obchodníci mají tendenci se chovat davově a stres snižuje jejich ochotu riskovat. Zatímco v době bublin jsou optimističtí a nakupují, jakmile dojde k pádu trhu, v důsledku stresu ztratí ochotu riskovat – přitom při nízkých cenách se naopak nabízejí příležitosti k výhodným investicím. Obchodníci se však chovají spíše na základě emocí než kalkulací, byť sami uvádějí opak. Výprodej portfolia dále snižuje cenu a zvyšuje stres. V důsledku toho pak po prasknutí bubliny trvá krize poměrně dlouho (řekněme „zbytečně dlouho“), setrvačnost platí i v případě bublin.
Studie byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences. Výsledky samy o sobě nejsou nové, tentokrát však nestojí na spekulaci, ale na empirii a neurologických vyšetřeních. Sledování ukázalo, že během poklesu trhu se u londýnských obchodníků zvýšila hladina stresového hormonu kortizolu. Následně byl pomocí tablet kortizol zvýšen i u dobrovolníků a ti pak v různých simulovaných transakcích oproti kontrolní skupině byli méně ochotni brát na sebe riziko.
Kritici studie upozorňují, že stres ale může stejně dobře zvýšit sklon k hazardu, protože narušuje proces rozhodování a snižuje sebekontrolu (viz případy obchodníků, kteří po nepovedené transakci překročí svoji pravomoc a bezhlavě se vrhají do čím dál riskantnějších sázek).
Nová studie z University of Buffalo uvádí, že ve vedení firem by měli být zastoupeni lidé se zkušenostmi z investičního bankovnictví. Platí to alespoň pro situaci, kdy firmy provádějí akvizice. V takovém případě si dokáží lépe vybrat, koho lze výhodně koupit, navíc se jim podaří zvládnout levněji i samotný proces, např. ušetřit platby konzultačním firmám. Firmy, v jejichž vedení nikdo s investičními zkušenostmi není, se navíc akvizicím často z principu vyhýbají, a snižují tak možnosti svého růstu.
Zajímavé je, že v roce 2008 studie (Güner, Malmendier a Tate) vedla k opačným výsledkům. Spoluautor nové práce Feng Jiang tvrdí, že starší výsledek byl zřejmě ovlivněn střetem zájmů, kdy členové vedení firem ještě současně působili i jako investoři/bankéři, přičemž v nové studii byl tento faktor naopak eliminován.
Studie University of Cincinnati tvrdí, že pouze 16 % malých amerických firem hlásí na policii případy krádeže svých zaměstnanců. S těmito incidenty se přitom setkává až 64 % firem sledovaných v rámci průzkumu (ve zvolené metodice malý podnik = méně než 100 zaměstnanců).
Podle autorů studie se jedná o vážný problém. Malé firmy představují páteř moderních ekonomik a jsou hlavními zaměstnavateli. Přitom až jednu třetina zániku malých firem (bankrot, ukončení podnikání apod.) mají prý na svědomí právě zaměstnanci, kteří společnost rozkradou.
Lze spekulovat, že v ČR by důvěra v policii a justici byla v tomto ohledu ještě menší.
Pavel Houser
